„Vždycky už budu Limonádník”

Kdy jste byl naposledy na Americe?

Vzal mě tam známý, když si koupil nový bourák. Řekl mi, pojď, podíváme se, kde jsi tenkrát točil. To je nejméně patnáct let.

Vzpomínáte na to rád?

Ano, byla tam moc prima parta. Na Mořině vznikl vůbec první záběr filmu. To když se dívám dolů, jak tam mučí Olinku Schoberovou a zazní ten známý motiv Sou fár. Říkal jsem jim tehdy, vy mě chcete zabít. Dali mi totiž za záda takový železný kříž a vestu, přivázali mě k tomu a nahnuli nad lom. Byl to hrozný pocit.

Jak dlouho jste v lomu točili?

Bylo to docela hodně dní. Vznikalo tam všechno to mučení, jak mě přivazují ke kůlu, nebo dlouhé klusy koní.

Kde jste přespávali?

Jezdili jsme každý den z Prahy autobusem. V šest ráno nás nabrali před domem. Kolem sedmé nalíčili a pak se jelo.

Natáčelo se celý den?

Ano, až do setmění. Když potom nikdo nic neměl, jeli jsme ještě na Karlštejn do restaurace. Dávali jsme si hradní vínko. Je na co vzpomínat.

Neleze vám na nervy, že jste pro mnohé jen Limonádový Joe?

Zvykl jsem si. Po premiéře všichni plácali a ke mně se obrátil pan Brousil a povídá: Karle, vám nic dobrého neřeknu. Ne kvůli roli, tu jste dokonale zvládl. Ale od teď vás budou všichni spojovat s tou postavou. Vždycky budete Limonádník. Měl pravdu. Ve filmu jsem si pak zahrál jen v Daliborovi a Legendě o lásce