Vydří mládě osiřelo. V makovské stanici našlo novou rodinu
Víte, kde byly Cvrčkovice? „Za mého mládí se tak říkalo místu u Drážova, protože to tam bylo samý cvrček. A té muziky! Dnes už cvrčkové nejsou,“ říká posmutněle osmdesátiletý nimrod Karel Novák z šumavských Hořejšic.
Je mu líto, že některé druhy zvířat, hmyzu nebo zpěvných ptáků už nejsou téměř vidět a nejpoužívanější kniha v jeho domácnosti je atlas zvěře a ptáků. „Za první republiky byla velká nezaměstnanost a někteří chlapi chodili do lesa střílet veverky a přivydělávali si jejich prodejem. Teď už by to nešlo. Na veverku v lese nenarazíte,“ poznamenává.
Nejvíc mu v přírodě scházejí zpěvní ptáci. Konipásek – třesoprdelka, pěnkava, bělořit, čermáček. Je rád, že jim u domu hnízdí vlaštovka, protože ta nosí odjakživa štěstí.
Zvířata, která dříve mohl člověk potkat při toulkách přírodou a dnes nejsou vidět, ale úplně nezmizela. Vyskytují se jen v menších počtech a některé druhy se do přírody vrací. Třeba chřástal polní.
Nenápadný pták podobný koroptvi byl ještě v padesátých letech běžným polním ptákem. Je vázaný na podmáčená luční společenstva a intenzifikace zemědělství ho vytlačila do pohraničních pásem. Pomalu se vrací i na Písecko a Strakonicko. „Hnízdiště má například v okolí Kluk na Písecku,“ popisuje zoolog Prácheňského muzea v Písku Jiří Šebestian.
Čápi hnízdí uvnitř stromů
Chřástal polní a orel mořský jsou jediní dva naši ptáci, kteří jsou na celosvětovém červeném seznamu ohrožených zvířat.
Na Písecku a Strakonicku hnízdí také nejméně deset párů vzácných čápů černých. Hnízdí ale skrytě v hlubších lesích uvnitř stromů. Nad oběma regiony jsou vidět i siluety orlů mořských, kteří pravděpodobně hnízdí v komplexu Starobor na Sedlicku.
Postupem času se tu rozmnožila i cizokrajná zvířata. Většinou buď utekla chovateli, nebo je lidé do přírody vypustili. V bažinách a kolem řek se vyskytuje například psík mývalovitý. Pochází z východní Asie a u nás je veden jako invazivní druh.
Pohromou pro přírodu je i norek americký. „Je to celorepublikový problém, se kterým se musí začít brzy něco dělat. Norek je úžasně chytrý a všechno umí. Perfektně skáče, plave a sežere kde co,“ vysvětluje Šebestian. Na Orlíku kvůli němu brzy vymizí užovky podplamaté.
Rys na Strakonicku
V přírodě se ale objevují zvířata, která zná většina jen z hodin přírodopisu. Rys ostrovid patříval do Vysokých Tater. Ale už několik let se s ním mohou lidé setkat ve volné přírodě i na Strakonicku.
„Kolem osmdesátých let byl vysazen na Šumavu kvůli udržení rovnováhy v přírodě, protože začaly být vyšší stavy srnčí zvěře. Od poloviny devadesátých let se ale mladí jedinci začali rozšiřovat i po okolí a hledat nová teritoria,“ poznamenává pracovník odboru životního prostředí strakonické radnice Miroslav Šobr.
Rys je sice šelma kočkovitá, ale bojácná, a člověk se s ní v přírodě téměř nesetká. O jeho pohybech nejlépe svědčí stopy zanechané v zimě na sněhu.
Na divoká zvířata a ptáky se lidé jezdí dívat do Záchranné stanice živočichů Makov. Tady končívají poraněná zvířata nebo opuštěná mláďata.
Pokud to jejich stav dovoluje, po zotavení se vracejí do přírody. Žijí tu i trvalí obyvatelé. „Zhruba před třemi lety volal rybář od Blatné, že něco píská v rákosí. Když odcházel zjistil, že se mu hýbe batoh. Našel v něm malou vydru, která zřejmě ztratila rodiče. Přivezl ji do Makova,“ vzpomíná vedoucí záchranné stanice Libor Šejna.
Tam ji vychovali na dudlíku a chodili s ní po lese. „Zvykla si na lidi a už se nedá vypustit do přírody. Zůstala tu natrvalo,“ líčí Šejna.
Vydře přibyl během čtrnácti dní kamarád. „Čtrnáct let jsme tu neměli vydru a během dvou týdnů jsme jeli pro dvě,“ dodává vedoucí záchranné stanice.
Lidé zájem o přírodu mají. Do Makova volají Strakoničtí i Písečtí v případě, že našli opuštěné nebo zraněné zvíře. Stanice spolupracuje také s policií, strážníky i hasiči.
