Vstupte do obrazů Olgy Šmídové

Potřeba stále tvořit něco nového přivedla fotografku Olgu Šmídovou k počítači. Jako samouk objevovala kouzla grafických programů.

„Když jsem ještě fotila na film, vznik snímku byl tak dlouhodobý proces, že mi už nezbývalo moc volného času. Když jsem si pak sedla k počítači a vytvořila grafiku, uspokojilo mě, jak rychle to jde,“ vzpomíná na své začátky umělkyně z Klatov.

S fotografem a malířem Karlem Pobříslem vystavuje do konce září v chomutovské galerii Lurago. „Byl mým učitelem v Institutu digitální fotografie. Potkali jsme se ještě na workshopech a zjistili, že máme stejný náhled na kompozici i barevnost. Jsme sobě kritiky i inspirací,“ vysvětluje Šmídová jejich spojení pro výstavu.

Na první pohled je patrné, že Olga Šmídová hýří energií. Tu přenáší na plátna. „Nemám ráda statické obrázky. V obrazu musí být vidět pohyb. Povedený je až ve chvíli, když máte pocit, že do něj chcete vstoupit,“ vysvětluje Šmídová. Přestože se živí i jako fotografka, reálné obrázky jako podklad pro své grafiky nepoužívá.

„Nic nikde nekopíruju. Používám tři grafické programy. Je to hra klikanců na počítači. Jezdím s myší do chvíle, než výsledek uspokojí mé oko. Bezmyšlenkovitě však neudělám žádný pohyb. Kolikrát jsem si říkala, že jsem si měla postup zapsat. Jenže jsem hrozně nesystematická. Myslím, že i kdybych to někdy udělala, už ten postup nepoužiju. Neměla bych pocit, že jsem došla někam dál než minule,“ vysvětluje autorka, která si cení kritiky svých dětí.

„Mají jiný pohled, rádi navrhují, jak se má obraz jmenovat,“ dodává Šmídová.