Vozí zlato, ale teď bojuje jako muž

Poslední možný start na mistrovství světa juniorů v rybolovné technice ve Slovinsku proměnil Jan Weitz v dokonalou symfonii svého umění. Nehrál však na žádný hudební nástroj, jeho ruce dokonale ovládají rybářský prut. Nesnaží se lovit ryby, o cenné kovy bojuje na běžném atletickém stadionu. A je v tom nejlepší. Už několik let. I letos přivezl zlato, dokonce v pěti kouscích, ke kterým přidal i jedno stříbro.
Loni se mu finále nepovedlo, od zlata ho dělily tři body. Chuť si tehdy spravil ziskem titulu v družstvech. S výběrem českých juniorů ho získal i předloni, ještě rok předtím se stali mistry Evropy. Letos však nezaváhal, zlato v jednotlivcích patří jemu.

Nominace je úspěch

Za pár dnů navíc odjíždí na další mistrovství. Tentokrát bude bojovat mezi muži. „První šestice je výkonnostně na míle daleko od ostatních. Dokud z nich někdo neskončí, jiní se mezi ně nedostanou,“ neviděl loni právě růžově budoucí uplatnění otec a trenér v jedné osobě Petr Weitz. Rok uplynul a jejich společné úsilí přineslo nečekané ovoce.

„Povedlo se něco neuvěřitelného. Honza vyhrál v Bílině na Ústeckém poháru mužskou kategorii,“ vzpomíná s radostí Weitz starší.

Radost však neměl jen on, ale i ostatní soutěžící. „Chlapi byli rádi, že mají konečně někoho nového jako konkurenci,“ vysvětluje Jan. Úspěch nenechal chladným ani reprezentačního trenéra a nominoval Jana na šampionát do Chorvatska. Paradoxně tím přidělal Weitzovým pořádné starosti.

Zatímco junioři mezi sebou bojují v pětiboji, dospělí měří síly v sedmi kategoriích. Při mistrovství světa však musejí závodníci podstoupit devět disciplín. Na poslední dvě však potřebují speciální prut. „Koupili jsme sice nové, ale s tímhle jsme nepočítali, prostě už nezbyly peníze,“ říká trenér Weitz. Úspěšnému reprezentantovi podala pomocnou ruku litvínovská radnice. Loni dostal Jan pamětní list, letos peněžní příspěvek, za který mohl pořídit chybějící náčiní. Ačkoliv bydlí Weitzovi v Horním Jiřetíně, závodí za litvínovské dětské sdružení Čtyřlístek, které jeho otec vede.

Pruty za sto tisíc

Na devět klání potřebuje nejmladší člen české reprezentace osm prutů. „Tahle kompletní nová výbava stojí přes sto tisíc korun,“ poznamená otec.

Do chorvatské Novij Vinodol jedou Weitzovi už v neděli 12. září, ačkoliv šampionát začíná až v půlce týdne.

„Musím natrénovat poslední dvě kategorie. V Česku je neumí dobře nikdo, protože je vůbec nehážeme. Jmenuje se to multiskih a multidálka obouruč. Je to nazvané podle speciálního navijáku. Machři na to jsou Japonci a Švýcaři,“ říká mladík.

Má však štěstí, že s jedním švýcarským závodníkem se kamarádí jeho otec a domluví mu před šampionátem trénink. „Vzal si Češku z Budějovic, žijí ve Švýcarsku, syn i pes se jim narodil v Česku a ona závodí za Rakousko,“ směje se trenér.

To ale není jediné, co bude v Chorvatsku před závody pilovat. Zaměří se i na šestou disciplínu, takzvanou mušku dálku obouruč.

„Je to sice mužská disciplína, junioři ji nemají, ale pro mě to není nic nového. Doma soutěžím už i za muže. Jenže jsem na to ještě málo silný. Hážu tak sedmdesát metrů, chlapi osmdesát i víc. Nemám to tu navíc s kým trénovat,“ krčí rameny závodník. Několik rad mu ale před závody dají reprezentanti z Českých Budějovic.

Nad výsledky nechce ani trenér ani jeho svěřenec moc spekulovat. „Honza někde řekl, že by byl spokojený do desátého místa. Jenže tady jsou všichni zvyklí, že vozí furt medaile. Přitom pro mě je obrovský úspěch i to, že se nominoval,“ říká skromně Weitz starší. Po chvíli dohadování se synem však zazní, že alespoň v některé z disciplín by mohl na medaili dosáhnout. „Chlapi odhážou jednu soutěž, osm nejlepších jde pak do takzvaného rozstřelu. V něm začínají s čistým kontem a bojují o medaili. Takhle je to v každé disciplíně. Medaile rozdávají pořadatelé pak ještě za celkové výsledky z pětiboje, zvlášť sedmiboje a i devítiboje. Na konci pak ještě vyhlásí celkového vítěze. Ti nejlepší si tedy mohou domů přivézt hromadu medailí,“ dodává trenér.

Obhajoba poháru

Vyčerpávající šampionát však není poslední metou litvínovského rodinného tandemu. Jan chce na konci září ještě obhájit juniorský titul v českém poháru.

„Zatím jsem celkově třetí. Stačí, abych ve Velkých Pavlovicích byl nejhůř bronzový, a celkově vyhraju,“ spočítal si Jan. Na špici není proto, že jedny závody zkazil natolik, že se ani nevešel do první desítky. „Žádné třetí místo, tam musíš vyhrát. Přece si neuděláme na Moravě ostudu. Víš, kolik lidí se na tebe přijede podívat?“ špičkuje mladíka jeho otec. Na jednu stranu se ho snaží držet při zemi, aby nezpychl. Stále ho ale motivuje k nejlepším výkonům.