Vodohospodářka závislá na špercích
Není profesionální šperkařkou a ani jí být v dohledné době nechce. Pracuje jako vodohospodářka. Přesto od předloňska vytvořila bohatou kolekci náhrdelníků, náušnic a přívěsků. „Zatím je to koníček. Šperky vyrábím, protože na to mám chuť, ne, protože mě tlačí složenky,“ usmívá se sedmadvacetiletá Mostečanka Jana Stránská.
Díky Sedmičce, která si loni zručné návrhářky všimla, má svou první výstavu. V mostecké knihovně můžou lidé její klenoty vidět do 6. června.
Před třemi lety ukončila studium krajinného inženýrství. „Od dětství mám ráda náušnice. Za každou zvládnutou zkoušku na vysoké škole jsem si jedny koupila. Po promocích jsem si vyrobila vlastní,“ ohlíží se zpátky Stránská.
Zpočátku hledala postupy výroby na internetu a v knížkách. Používá většinou vlastní fantazii. „Snažím se dělat stále nápaditější šperky a vyhrát si s technikami, které už mám zvládnuté. Také kombinuji materiály,“ zamýšlí se.
Od jednoduššího korálkování přešla k Fimo hmotě, plastickému polymeru, který ručně maluje. Dělá i odvážnější tiffany techniku ze skla. Sklo řeže a brousí u kamaráda v dílně. Pak ho polepuje měděnou páskou a každý kousek pájkou cínuje. Není problém vytvořit jednu náušnici. Oříšek je vyrobit druhou, úplně stejnou. Záleží prý na každém milimetru.
Poslední dobou ráda tvoří na přání. „Přijde kamarádka, že si koupila šaty, tak k nim vymýšlíme šperk. Třeba podle barvy a výstřihu,“ popisuje.
Její okrasy nosí letecká fotografka Markéta Hendrychová z Mostu. „Vyrobí parádu k jakékoli příležitosti, ročnímu období, věku a snad i náladě. Pomocí kleští, kovadlinky, pilníku, brusky a dalšího náčiní zkrotí materiál do sladěného šperku,“ říká Hendrychová.
Svou trpělivost Stránská zkouší i na smaltovaných špercích. „Čím víc tvůrčích možností jsem objevila, tím víc se pro mě vyrábění šperků stalo závislostí,“ dodává.
