Vítěz testu rohlíků: vypečený na povrchu i uvnitř

Patří ke zboží, které lidé kupují každý den. Většinou bezmyšlenkovitě.

Přitom výběr rohlíků je široký. A každý je jiný. Malý, velký, vypečený i bledý. Rovný nebo ohnutý. Mohou mít různou délku, váhu i cenu. Chuť by ale měla být téměř stejná.

Redaktoři Sedmičky minulý týden tento výrobek pekařů otestovali. Průzkum měl jasný cíl: nakoupit ve dvou sousedních městech šest druhů rohlíků, po kterých lidé nejčastěji sahají, a dát je k hodnocení odborné pedagožce Ludmile Ištvánkové ze střední integrované školy v Hodoníně.

Mají vlastní normy

Kvůli objektivitě měla k dispozici od každého výrobce dva kusy. „Do roku 1992 museli pekaři dodržovat státní normu, která jim diktovala složení surovin a převážně vyráběli šedesátigramový rohlík. Dnes se výrobci řídí vlastními normami. Průměrný český rohlík váží v současnosti okolo třiačtyřiceti gramů a vyrábí se z pšeničné mouky. Mezi další přísady patří droždí, tuk, cukr, voda a sůl,“ říká předseda Podnikatelského svazu pekařů a cukrářů Jaromír Dřízal.

Zároveň připomíná, že v testu kvality by měl hrát roli i vzhled a tvar rohlíku. „Měl by být pravidelně formovaný a klenutý. Kůrka má mít zlatohnědou barvu a střída musí být dobře propečená, pórovitá, vláčná a pružná,“ podotýká odborník.

Nejlehčí byl nejlepší

Ištvánková za nejlepší mezi testovanými rohlíky označila kus od pekařů pracujících pro břeclavského výrobce Penam. Koupit ho lze v menších prodejnách potravin i ve větších řetězcích. Cena se pohybuje mezi 1,50 až dvěma korunami. Ze všech srovnávaných rohlíků je však nejlehčí. Průměrná váha je 41 gramů.

„Je vypečený tak akorát. Na povrchu i uvnitř. Ani on však není zcela perfektní. Občas se stane, že je v něm bublina,“ říká Ištvánková.

Do obchodu si pro něj pravidelně chodí například Jana Freislebenová. Pochvaluje si chuť, ovšem jen první den. „V těch dalších mi už moc nechutná. Ztvrdne. Není nad to, když si ho koupím ráno a hned ho sním,“ tvrdí mladá dívka.

Zájem nakupujících o vítěze testu potvrdil i Ladislav Lunga, vedoucí prodejny potravin, která sídlí v centru Hodonína jen pár metrů od zimního stadionu. „Tyto rohlíky jsou dobré ještě v pět hodin odpoledne, což se o jiných druzích říct nedá,“ srovnává Lunga.

Vhodný na jednohubky

V testu si dobře vedl i rohlík pocházející z Karlovy pekárny, která je v Břeclavi u výjezdu směrem na Hodonín. Degustátorku zaujal rovným tvarem.

„To je výhodné, protože z něj lze dobře dělat třeba jednohubky. K těm je opravdu vhodný, má hutné těsto,“ hodnotila pedagožka pečivo, které váží šestačtyřicet gramů a stojí dvě koruny padesát.
Hůře už si vedl rohlík pocházející ze slovenského Holíče. Také ten mají na pultech menší prodejci. Přestože má podle dávné tradice tvar půlměsíce a je hmotnostně i cenově průměrný, degustátorce vadila popraskaná kůrka.

„Má sice netradiční tvar, ale ke zvláštním úpravám, například na jednohubky, není moc vhodný,“ míní Ištvánková.

Nepochválila ani výrobek z blatnické pekárny Bachan. Po rozkrojení se v něm objevily drobné bubliny. Degustátorce navíc připadal málo propečený, což se podle ní projevuje horší chutí. „To je samozřejmě individuální. Jako zákazník mám ale osobně raději vypečenější,“ prozradila pedagožka.

Kůrka a mřížkování

Tmavší kůrku měl naopak rohlík od dubňanského pekařství Grufík. Degustátorka ocenila vláčnost a bezchybnou výplň. Výrobek byl nejtěžší, ale zároveň nejmenší ze všech testovaných kusů pečiva. „Hezky pruží. I po pevném zmáčknutí se pomalu vrací do původního stavu. Jako gumový,“ říká Ištvánková s lehkým úsměvem.

Poslední z hodnocených rohlíků ji zaujal na první pohled. Kus z Ratíškovické pekárny lahodil oku vypečenou kůrkou a typickým mřížkováním. Tím se zcela vymkl konkurenci. Jenže po rozříznutí velmi drobil.

„Kůrka se až rozpadala a vevnitř bylo hodně bublin. Rohlík má hezký vzhled, ale s obsahem je to horší,“ dodává degustátorka.

Dvaadvacetiletý Bořek Zeman oponuje. Ratíškovické rohlíky zbožňuje, má je každý den k snídani. „Ráno jsou výborné. Je ale pravda, že večer už to tak slavné není,“ tvrdí pravidelný konzument.