Vítěz maratonu usnul za řídítky

Za letošní půlrok má najeto přes deset tisíc kilometrů. Tato příprava se mu zúročila v ojedinělém a premiérovém závodě horských kol, kde ze sebe musel v závěrečné fázi vyždímat zbytky sil a dokázal si dojet pro vítězství.
Při vyhlašování si osmatřicetiletý David Granát po celém dni v sedle doběhl na nejvyšší stupeň vítězů. Síly mu ještě zbyly. A to měl v nohou sedmatřicet okruhů o délce jedenáct kilometrů. Celkem tedy najel 407 kilometrů – což je tak daleko jako z Ústí do Jihlavy a zpět.

Před kolika lety jste začal jezdit na kole? Už to bude sedm let. Začal jsem rovnou s horským kolem, na kterém jezdím i závody. Silniční kolo mám také, ale na tom jezdím jen z nutnosti, abych nabral nějaké kilometry v tréninku.

Závod v Jihlavě byl specifický tím, že trval čtyřiadvacet hodin. V čem se ještě lišil od ostatních tratí? Byl to jeden, asi jedenáctikilometrový okruh, který se jezdil pořád dokola. Jezdilo se převážně ve městě, přes náměstí nebo v parku. Byli jsme pořád v civilizaci. Je to jiné, než když se závod koná v přírodě. Jezdili okolo nás autobusy, večer nás míjeli lidé, co šli z hospod. Bylo to zajímavé. Tahle čtyřiadvacetihodinovka byla vůbec prvním závodem celého seriálu.

První start a první výhra. Kolik se vás sešlo na startu? Celkem nevím, protože tam jezdili závodníci i v týmech. Ale v té naší kategorii do čtyřiceti let nás bylo třicet.

Kdy závod začal a kdy na vás padla největší krize? Začalo se klasicky v pravé poledne. Pak člověk čeká, až bude tma. Když je tma, tak čeká, až se zase rozední. Sledoval jsem hodně počasí, po celou dobu se tam okolo nás honily mraky. Naštěstí bylo hezky a nepršelo. Na závodníky většinou padne krize ráno, ale to je jak u koho. Musím říct, že jsem právě ráno usnul za řídítky. Asi na pět set metrů. Naštěstí jsem jel po rovném úseku. A jen doufám, že už se mi to nikdy nestane.

Jak se na takový závod připravujete? Speciální přípravu jsem neměl. Stačí mít jen najeto hodně kilometrů. Jel jsem to poprvé sám, vždy předtím jsem to jel ve dvojici s kamarádem. A zalíbilo se mi to. Nikomu to nekazím, nemusím na nikoho čekat. Jaká byla taktika, když se jede čtyřiadvacet hodin v kuse? Vždyť jste ujel celkem přes čtyři sta kilometrů. Po pár okruzích se to přestalo promíchávat, začalo se to krystalizovat. Říká se, že noc rozhoduje. Nad ránem už bylo jasné, jak na tom budu. Dopoledne jsem věděl, že mám náskok jednoho okruhu na druhého jezdce. Tak jsem si to jen hlídal.
Co jste dostal za vítězství?
Obrovský pohár. Ale opravdu hodně velký. A dostal jsem také hodinky, což mě velmi mile překvapilo. Vítězství jsem nečekal. Ale hlavní favorit Zdeněk Kříž, který by ten závod s přehledem vyhrál, doléčoval chřipku a už večer měl teploty. Proto to musel vzdát.

Premiérový start tedy dopadl na výbornou. Kdy budou další závody tohoto seriálu? Na konci června se pojede v Bystřičce, což je někde na Valašsku. A za dalších čtrnáct dní to bude na Slovensku v Žilině.

Na Valašsku už by se mohlo jet závod v přírodě, ne? Určitě. Co jsem slyšel, tak to bude o dost těžší závod, než byl tento v Jihlavě. Ale zase se těším na tu krajinu a mírné kopce. Cyklistika vás asi neuživí. Kde pracujete? Kolo mám jako koníčka. Ale z Ústí nad Labem jezdím každý den do práce na kole. Pracuju v Děčíně ve firmě, která se zabývá prodejem hutního materiálu.