„Věřím, že Iveta v Londýně uspěje“
Sedí za dlouhým stolem v hodonínské sportovní hale a trpělivě odpovídá na otázky. Když přijde řeč na olympijské hry v Aténách v roce 2004, překvapivě loví v paměti. Bez emocí, skoro až lhostejně. Sedmatřicetiletá Alena Vachovcová je zkrátka taková. Skromná i přes dobyté metály. „Atény byly vrcholem reprezentační kariéry, ale že bych z toho šílela? To ne. Už je to dávno,“ mávne rukou.
Vaše dobrá kamarádka Iveta Vacenovská se probojovala na olympiádu v Londýně, která bude za rok. Neříkejte, že jste si nevybavila váš start v Řecku?
Už na to moc nevzpomínám. Spíš sleduju Ivetu. Před čtyřmi lety se na hry nedostala, a byla z toho strašně smutná. Říkala jsem jí, že to nevadí, že se jí zadaří příště. A je to tady. Ještě jsme si dělaly srandu, že s ní pojedu jako trenérka. Nedávno jsme si spolu povídaly a oznámila jsem jí, že už se teda balím. Samozřejmě v žertu.
Ale bylo by to jistě fajn. Určitě. Iveta tenkrát po nezdaru v kvalifikaci dokonce uvažovala, že se stolním tenisem skončí. Tak byla zklamaná. Naštěstí k tomu nedošlo. Byla by to velká škola.
O olympiádě mluvíte velmi skromně. Co pro vás znamenala?
Byl to vrchol kariéry, i když jsem nastoupila jen ve čtyřhře. V reprezentaci už jsem toho potom moc neodehrála. Pomalu jsem startovala rodinný život. O čtyři roky později tam odjela Dana Hadačová.
Díky Vacenovské má tedy Hodonín zástupkyni na olympijských hrách už potřetí v řadě.
To je skvělé, ne? Pro Hodonín je to výborná vizitka.
Je postup na olympiádu větším úspěchem, než když se Vacenovská probojovala před dvěma lety do čtvrtfinále světového šampionátu?
Řekla bych, že mistrovství světa je ještě o stupínek výš.
Proč?
Je tam větší konkurence, člověk musí v ten daný moment předvést špičkový výkon. Postup na olympiádu je dlouhodobá záležitost. Třeba se ale Iveta stejně jako na šampionátu předvede i v Londýně.
Jaké jí dáváte šance?
Hodně záleží na losu. Třeba Dana Hadačová ho měla dobrý, narazila na dvě Evropanky za sebou. Iveta navíc umí zahrát i proti Asiatkám, to je výhoda.
Třeba proklouznout znovu do čtvrtfinále?
To už je hodně těžké. Každopádně by to bylo super.
Co byste jí jako bývala olympionička poradila?
Žádnou radu nemám. Tohle si musí prožít každý sám. Už je zběhlá a ví, co potřebuje.
O postup do Londýna se popere ještě bývalá jednička Břeclavi Renáta Štrbíková, která v Aténách hrála s vámi. Jak náročné je udržet se v ping-pongu v nejužší špičce?
Moc, ale Renáta za tu dobu zmoudřela. Při hře už není tak divoká.
Za zády vám dovádí pětiletý syn. Vyprávěla jste mu někdy o startu v Aténách pod pěti kruhy?
To ne. Spíš bych si přála, aby se tam dostal on sám. A nemusí to být stolní tenis, klidně v čemkoliv jiném.
Mluvíte o tom až překvapivě klidně. Možná je to tím, že jsem tam nehrála singly, ale nastoupila jsem jen ve čtyřhře.
Jen? Co by za to jiná hráčka dala.
Já vím, ale zkrátka z toho nešílím.
