Ve splašcích jsou potkani i šperky

Je chladné ráno. U diskotéky poblíž bývalého hraničního přechodu na Slovensko dostává redaktor Sedmičky od dvou mužů ze společnosti Vodovody a kanalizace poslední rady před vstupem do hodonínského podzemí.

„Je potřeba být vybavený a opatrný. Rukavice a přilba jsou nutností. Kanalizace je navíc infekční prostředí,“ upozorňuje těsně před sestupem vedoucí výpravy Vít Kozlík. Jeho kolega Josef Kudrna odklopuje těžký poklop v chodníku, pod ním jsou stupačky a krátký žebřík. Vstup je volný.

„Představy o podzemí jsou různé. Hodonín však není New York. Chodit lze ve zlomku rozsáhlé kanalizace, která má pod městem necelých sto kilometrů,“ říká Kozlík.

Skupina sestupuje zhruba tři metry pod zem na železnou plošinu. Pod nohama protéká odpadní voda ze sídliště Jihovýchod. Při čištění v ní pracovníci kanalizací občas najdou zajímavé věci. Rozlámané křeslo, mrtvá zvířata, ale i šperky. Nálezy jsou ale spíš výjimkou.

„Jednou tam kolega našel prsten. Vyčistil ho a daroval manželce,“ tvrdí se smíchem Kudrna. Po sestupu z rampy dolů do stoky se gumáky zabořují do mazlavé hmoty. Klouže to. Stačí malá nepozornost a je zle. Zato vzduch je překvapivě snesitelný. Tmu prořezávají světelné kužely baterek, bez nichž by další cesta byla nemyslitelná.

Skupina kráčí takzvanou tlamovou odlehčovací stokou pod silnicí v Bratislavské a zastavuje zhruba v místech, nad nimiž řidiči odbočují směrem na Nesyt. Tam „pohodlná“ cesta končí. Na stoku navazují tři mnohem užší trouby, z větší části zatopené. Stoka po sto padesáti metrech ústí do toku Salajka. Pokračovat lze jedině kalnou vodou a do toho se nikomu nechce.

Při návratu je vidět plíseň na stěnách. Na první pohled se zdá, že jde o mrtvou zónu. Omyl. Kanalizace je „živá“. Plná bakterií a dalších jednoduchých živočichů. „Bezdomovci do stok nevlezou, takže nejvyšší formou života v hodonínském podzemí jsou potkani,“ upřesňuje Kozlík.

V Hodoníně jsou jich stovky. „Hubíme je pravidelně, takže se nepřemnoží. Jsou ale města, která na deratizaci šetří a pak mají problém,“ tvrdí Miroslava Chmelová z deratizační služby.

Ve výjimečných případech se potkani dostanou až do domácností. Stačí vhodná litinová stupačka a vytrvalý hlodavec se může objevit v toaletě. „To jsou ale velice ojedinělé případy,“ ujišťuje Kozlík.

Skupina stoupá zpět na povrch a přesouvá se o několik set metrů dál. Začíná druhá etapa prohlídky hodonínské stoky. Tentokrát v místech, kudy tečou splašky z městské části Bažantnice. To už všichni vědí, že po dvou návštěvách podzemí bude sprcha nutná. A oděv skončí v pračce.