Václav Vostřák by chtěl turisty městem uchvátit, ne obchvátit

Letos to bude dvaadvacet let, kdy poprvé usedl do křesla zastupitele. S jeho příchodem do komunální politiky se zároveň objevila i myšlenka, že by se mohl Jablonec nad Nisou stát statutárním městem. Nedávno se to skutečně podařilo.

Město a jeho okolí mu přirostly k srdci natolik, že se vždy snažil o něm dozvědět co nejvíce. Dnes je uznávaným vypravěčem, který umí velmi poutavě na svých přednáškách vylíčit jeho historii. Pokud se právě nezabývá současností jako radní, rád si zaskočí do archivu Spolku přátel města. „Jablonec dříve býval velmi flexibilní a bohatý. Dokonce mu byla v roce 1912 vyměřena větší daň, než v té době korunní zemi, Dalmácii,“ uvedl na začátek rozhovoru Václav Vostřák.

Jak se to stalo?

Po prusko-francouzské válce, která zdecimovala francouzský bižuterní průmysl, se ho Jablonec snažil nahradit. Také díky tomu místní bižuterní společnosti prosperovaly. Zdejší podnikatelé měli dokonce ve světě tajné agentky, které ve vyšší společnosti sledovaly nejposlednější módní trendy. Například baronka Rotschildová si vzala do pařížské opery brož. Agentka ji nenápadně okoukla. Potom podrobně rozkreslila a poslala svému zaměstnavateli. Na jejím nákresu nechyběly velikosti, barvy i výbrusy kamenů. Ve městě bývaly velké zásoby komponentů, a tak nebyl problém, aby stejnou brož mohli jablonečtí výrobci uvést na trh během týdne. O jejich zboží býval velký zájem.

To je zajímavé, a čím si vysvětlujete takového mimořádného obchodního ducha?

V Jablonci byly vždy tuhé zimy a místním bylo jasné, že pokud si nevytvoří dostatek zásob dřeva nebo jídla, nepřežijí. Dříve pálili dřevěné uhlí, a když o něj opadl zájem, přešli na výrobu bižuterie. Vždy tady žili pracovití a šikovní lidé.

Měla někdy výroba bižuterie ve své historii namále?

Už několikrát, například s příchodem socialismu, kdy byl kladen důraz na ocel a těžký průmysl. V padesátých letech se ale ukázalo, že bižuterie byla finančně výhodnější, a tak se pomalu do města začala vracet. Koncem minulého století se stala znovu pojmem. Spousta receptů ale je už navždy ztracena, některé byly součástí tajných výrobních tajemství.

Je v historii nějaká méně známá kuriozita?

Málo je znám důvod, proč je Jablonec městem kamenných věží. Již upadlo v zapomnění, že dříve mělo původní obyvatelstvo privilegium končit pracovní týden už v pátek. To byl výplatní den a v sobotu lidé vyráželi na výlety po okolí. Bývalo tedy zvykem chodit celý víkend jen s batohem po kraji. Jablonec skrývá i některé další věci, které z historie nejsou přesně známy. Patří mezi ně třeba pojmenování Katze Loch jedné ze čtvrtí Jablonce nebo dříve Poršův, dnes Žižkův vrch. U něj není zřejmé, jestli se jmenoval podle místního pramene nebo podle Karla Poršeho, výrobce vaty z Harcova.

Jaký dům ve městě máte nejraději a proč?

Jednotlivé oblíbené domy vyloženě nemám. Mám rád celé části města, které jsou pro mne zajímavé. Například domy postavené za první republiky v prudkém svahu nad lesním koupalištěm. Dnes by možná stavbaři řekli, že tam kvůli složitému terénu není možné stavět. Naši předci nám ukazují, že to není pravda. Prostě, když někdo umí, tak umí.

Co podle vás nejvíce trápí Jablonec v současnosti a jak se to dá vylepšit?

To je složité. Například spousta domů je v soukromých rukou, ale majitelé se k nim nechovají jako vlastníci. Není možné je za to napomenout. Možná to bude trvat ještě generaci nebo dvě, než si lidé zvyknou správně se o svůj majetek starat. Tady vidím problém v legislativě. Dále město trápí, že mu chybí obchodní síť. Malé obchody pomalu ubývaly, a kdyby nebylo občanů vietnamské národnosti, tak centrum skomírá.

Stal jste se historicky prvním laureátem ceny za rozvoj města, co tomu říkáte?

Určitě jsem byl velmi potěšen. Na radnici jsem přišel v devadesátém druhém roce a někdy jí z legrace říkám starší sestra. Jsem ročník devatenáct set čtyřicet tři a ona třicet tři.

Jak jste přišel do politiky?

Jsem si vědom, že mám dobrou výřečnost a snažím se říkat věci na rovinu. Po sametové revoluci jsem vystupoval jako přední mluvčí. Lidé mne nakonec chtěli vidět na radnici. Nepomohly mi ani výmluvy, že jako partyzán nemohu vstoupit do generálního štábu. Po jejich přemlouvání jsem kandidovat nakonec zkusil.

Co bylo na začátku nejtěžší?

Ze začátku asi bylo nejtěžší netrestat komunisty. Vždy jsem říkal, ptejte se, co ten člověk udělal, jaký je a ne v jaké byl straně. Například primář nebo jakýkoliv vedoucí musel být v té době zároveň i nomenklaturním komunistickým kádrem. Jinak by nemohl vykonávat svou profesi. Tohle bylo důležité připomínat, aby se s vaničkou nevylévalo i sousedovo dítě.

Co se podařilo?

Podařilo se stabilizovat město. To znamená, že tady vznikly podniky, které ho živí. Je samozřejmé, že se stále řeší nějaké problémy, ale město je soběstačné, a to je hlavní.

Která doba byla pro vás na radnici složitá?

Pravděpodobně hned na začátku. Lidé do mne vkládali naděje a já jsem se jim vždy snažil podle svého nejlepšího svědomí vyjít vstříc.

Před několika málo týdny se Jablonec stal statutárním městem, co tomu předcházelo?

Bylo to dvacet dva let jednání. Poprvé jsme s tím přicházeli hned v devadesátém roce, ale tenkrát se to nesetkalo s příliš velkou podporou. Jsem proto velmi rád, že to na třetí pokus vyšlo.

Co to pro město znamená?

Kromě toho, že se radniční budova stane magistrátem a starosta primátorem, město se může rozdělit na jednotlivé části. Stanou se z nich částečně samostatné celky, které si sami budou moci rozhodovat, co chtějí a jak to chtějí.

To se týká i Kokonína, kde se jeho někteří obyvatelé chtějí od Jablonce odtrhnout?

Ano, část pravomocí se přenese na čtvrtě, a tím i zodpovědnost za rozhodování. V Kokoníně je už čistička plánovaná velmi dlouho a dříve s tím lidé souhlasili. Brzy se budou muset rozhodnout, jak to udělat, když tam čistička nebude.

Co znamená titul statutárního města pro občany?

Lidem by statutární město mohlo přinést větší prestiž, a tím i více podnikatelů. Věřím, že krize tady nebude věčně a přijdou zase lepší časy. Chtělo by to jen větší podporu státu lidem, kteří chtějí začít podnikat.

Jak by měla vypadat?

Dnes jsou různé podpůrné programy, ale člověka znechutí složitá legislativa a byrokracie. Ta od začínajícího podnikatele vyžaduje někdy i velké investice do svého budoucího podniku. Často to může od živnosti lidi odrazovat nebo v nich budit obavy.

Jakou vidíte další budoucnost města?

Jablonec, tak jak ho známe, je prakticky z roku 1882, kdy ho inženýr Gustav Müller namaloval červenou tuší. Vytvořil polohopisný plán středu města, včetně jeho jižní a severní části. Vznikly ulice a cesty, město získalo základní ráz. Tenkrát tu ale nebylo jediné auto. Úzké ulice a chodníky dnešní době příliš nevyhovují a dospělo to tak daleko, že se turisté začínají centru vyhýbat. Shánějí obchvaty. Já bych si přál, aby je Jablonec uchvátil a ne aby se obchvátil. Mým snem je vytvořit z města centrum turistického ruchu. Věřím, že se to povede, protože když se někdy dívám na město a jeho okolí z věže, je opravdu krásné. Jsem si proto jist, že má i dobrou budoucnost.

VÁCLAV VOSTŘÁK

• Narodil se v roce 1943 v Praze.
• V roce 1948 se s rodiči odstěhoval do Jablonce nad Nisou.
• V roce 1989 aktivně působil v místním Občanském fóru.
• V roce 1990 přišel na radnici.
• Dohromady byl lidmi zvolen celkem šestkrát.
• V lednu 2012 obdržel cenu Pro meritis.