V nových sálech proti rakovině
Cinkání chirurgických nástrojů přehlušují rázné pokyny operatéra a pípání generátoru elektrického skalpelu. Chirurg jím řeže a současně i zaceluje tkáně, které pak nekrvácí. Je při tom cítit zápach spáleného masa. Sedmička navštívila první operaci v moderním Wernerově pavilonu za půl miliardy korun, který Masarykův onkologický ústav otevřel v únoru. Chirurgové při něm odstraňovali sedmapadesátiletému muži nádor tlustého střeva.
„Podle mě má rakovinu v genech každý. Jen se jí každý nedožije,“ říká chvíli před operací hlavní operatér a primář Zdeněk Eber. Důkladně si drhne ruce v umývárně před sálem. Tato scéna připomíná seriál Nemocnice na kraji města. Tady ale podobnost končí, primář loktem zmáčkne tlačítko pro automatické otevření dveří a i další vybavení nových operačních sálů potvrzuje, že onkologové v Brně čelí rakovině nejmodernějším vybavením v Česku.
„Dnešním úkolem je odstranit nádor, ale i vyústění vývodu, aby pacient mohl žít plnohodnotný život,“ vysvětluje Eber. Tým složený z operatéra, dvou asistentů, instrumentářky, anesteziologů a pomocnic zahajuje operaci v úterý 8. března před devátou hodinou dopoledne.
Operatér dlouhým podélným řezem odkryje střeva a prohlíží pulzující útroby. „Je to obrovský nádor, zaplňuje celé pánevní dno,“ říká chirurg. Přístup do stísněného prostoru pánve tak nebude snadný. Takzvaná obíhající sestra chvíli po začátku operace zapíná rádio. „Aby se trochu uvolnila atmosféra,“ říká. Název její funkce nelže, během tří a půl hodinové operace naběhá stovky metrů. Nosí z přilehlého skladu nástroje, ovládá přístroje. I přesto, že jde o život, lékaři neztrácejí nadhled ani vtip. „Podejte mi lulan,“ dožaduje se Eber. Má na mysli molitanový válec, který vecpe do břišní dutiny, aby ji rozevřel. „Srandovní jméno vymysleli v bohunické nemocnici a zažilo se,“ vysvětluje s úsměvem.
Hodiny ve střehu
Operace, na rozdíl od těch seriálových, postrádá akční scény. Je to sehraný, koncentrovaný a fyzický náročný výkon. Asistenti neustále silou rozevírají břišní dutinu, aby měl operatér místo na práci.
„Hodiny stojí na místě, nemůžou na záchod ani se napít,“ upozorňuje sestra. Anesteziolog František Pospíšil sedí u hlavy pacienta a pozoruje obrazovky s grafy a hodnotami životních funkcí.
„Podle dvojnásobného tepu je poznat, že je to bolestivý zákrok,“ odečítá z přístrojů Pospíšil. Spolu s asistentkou připravuje vdechovanou směs, která pacienta uspává, a dávkuje opiáty proti bolesti. „Staráme se, aby člověk operaci přežil, zatímco chirurgové operují,“ vysvětluje Pospíšil. Eber po hodině a půl vyjme z těla pacienta pětatřicet centimetrů střeva s nádorem velkým jako pomeranč. Poté přichází vrchol operace – spojení střeva. „Slouží k tomu nástroj nazvaný Counter. V první fázi střevo rozdělí a na obou koncích sešije. Druhá verze přístroje posléze volné konce sešije. Trvá to půl minuty,“ vysvětluje Eber.
Než břicho chirurgové zašijí, vyzkouší, jestli střevo těsní. Břišní dutinu naplní fyziologickým roztokem a střevo vzduchem. „Je to stejné, jako když člověk lepí duši od kola,“ přirovnává Eber. Protože vidí bublinky, musí spoj ručně přešít. Poté lékaři spočítají použitý materiál, aby nic nezůstalo v těle pacienta. „Pacient se nají asi za týden,“ odhaduje Eber. Kvůli pokročilé fázi rakoviny jej ale ještě čeká chemoterapie.
Pavilon pojmenovaný po prvním řediteli Richardu Wernerovi je nabitý nejmodernějšími přístroji a sdružuje hned několik oddělení.
