V listopadu 1989 chodily v Pardubicích před divadlo desetitisíce lidí
Jeden týden obyvatelé Chrudimi a Pardubic spořádaně budovali socialismus a v pátek nato protestovaly proti politice KSČ tisíce lidí na náměstích.
Na konci osmdesátých let panoval v Pardubicích a v Chrudimi klid. Disidenti se v obou městech dali spočítat na prstech jedné ruky a Státní bezpečnost je měla pod kontrolou. Nikdo se nebouřil. Stačilo ale pět dní po 17. listopadu 1989 a všechno bylo jinak.
První letáky se objevily 20. listopadu
V obou městech klid skončil v pondělí 20. listopadu. Během dne se objevily první letáky a plakáty, které upozorňovaly na násilný policejní zásah proti studentům na pražské Národní třídě. Studenti Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích vstoupili do stávky, která se zatím omezila pouze na dění ve vysokoškolském areálu na dnešním náměstí Legií a na koleje. Herci pardubického divadla na večerním představení oznámili svůj vstup do stávky a s diváky v hledišti diskutovali o politické situaci. „Vzpomínám si, že stávku v divadle navrhli v pondělí během dne techničtí zaměstnanci. Herci se přidali až po pár hodinách diskusí,“ vzpomíná někdejší chartistka Jarmila Stibicová z Pardubic.
Ačkoli v Chrudimi nebyla vysoká škola a profesionální divadelní soubor, které jinde v listopadu 1989 byly motory dění, sešla se tam první demonstrace na Resselově náměstí už v pondělí 20. listopadu. O den dříve než v Pardubicích. „Stálo tam asi tři sta lidí a František Kadlec měl vůbec první projev,“ říká Václav Blabolil, disident z Chrudimi.
Pak už se lidé na Resselově náměstí scházeli po mnoho týdnů každý večer. O den později zde vzniklo Občanské fórum, které si zřídilo koordinační centrum ve vypůjčeném neobývaném domě v centru města. „Všechno bylo strašně hektické a dělali jsme to bez nejmenších politických zkušeností,“ říká Blabolil.
Obyvatelé Pardubic potřebovali k tomu, aby vyšli do ulic morální impulz. Ten jim poskytli studenti gymnázia, kteří v úterý 21. listopadu dopoledne prošli městem. „Měl jsem po noční, když jsem je potkal. Byl to nezvykle ukázněný průvod. Jenom šli v zástupu a někteří nesli zapálené svíčky. To byl moment, kdy jsem si řekl, že musím taky něco dělat. Tak jsem obvolal pár kamarádů a večer jsme přišli k divadlu,“ říká Pavel Kadečka z Pardubic.
Místem, kde se začali obyvatelé Pardubic scházet, se stalo náměstí Republiky. Shromáždění moderoval herec Vladimír Čech.
Tehdejší vedoucí tajemník Okresního výboru KSČ v Pardubicích Jaroslav Kubínek tvrdí, že ve chvíli, kdy proti politice jeho strany začaly protestovat tisíce lidí v ulicích, už bylo na policejní zásah pozdě. „Bylo jasné, že armáda by se nezapojila a Lidové milice nebyly k udržování pořádku. Pokud bychom milicionáře poslali na lidi v ulicích, bylo by to jejich zneužití,“ říká Kubínek.
V Chrudimi uvažovali o nasazení Lidových milic
V sousedním chrudimském okresu se ale o nasazení Lidových milic proti protestujícím lidem vážně uvažovalo. „Nevzpomenu si už, který den to bylo. Ale pozdě večer zazvonil na koordinačním centru Občanského fóra telefon a vrátný z Transporty nám řekl, že milicionáři obsazují podnik,“ říká Václav Blabolil, člen vedení Občanského fóra v Chrudimi.
Když v pátek 24. listopadu 1989 večer herečka Věra Galatíková v Pardubicích oznámila, že Ústřední výbor KSČ včele s Miloušem Jakešem složil funkce, bylo jasné, že sametovou revoluci už nic nezastaví.
