V Hradci vzniká nové společenské centrum – nábřeží

Na Tylově nábřeží v Hradci Králové je živo. Lidé v krojích připomínají staré časy a vítr nadzvedává plachty stánků, ve kterých představují své výrobky řemeslníci různých profesí. Dnes již tradiční akce nazvaná Nábřeží řemeslníků připadá vždy na první prázdninový den. Zahajuje sérii kulturních akcí, které se přes letní prázdniny konají na hradeckém labském nábřeží.

„Královéhradecká nábřeží a letní akce, které na ně během léta přitáhnou mnoho návštěvníků, jsou skutečným fenoménem. Žádné jiné město v republice se v tomto směru Hradci Králové nevyrovná. Začalo to Nábřežím sochařů a Mezinárodním nábřežím paromilů. Dříve přicházely ohlasy od lidí, že se přes prázdniny ve městě nic neděje. Nábřeží jsou výtečnou alternativou, jak lidem nabídnou kulturní vyžití,“ říká vedoucí Odboru kultury, sportu a cestovního ruchu magistrátu města Aleš Mokren.

A město chce, aby podobných akcí na nábřežích ještě přibylo. O letošních letních prázdninách se tam plánuje ještě šest dalších akcí.

„K nim je vedle Nábřeží řemeslníků potřeba připočítat Den Labe, kterým v červnu akce na březích řeky začínají. Snažíme se, aby pořadatelé ustálili termíny. Chceme vytvořit tradici,“ pokračuje Mokren.

Nábřeží jako centrum

Hradec připomíná kulturními podniky na nábřežích evropská města jako je Paříž, Düsseldorf či jihofrancouzské Sète, kde nábřeží lemovaná architektonickými skvosty k podobným akcím přímo vybízejí. Další úspěšnou akcí je Nábřeží jazzmanů. Její organizátor Martin Bruner patří ale v souvislosti s pořádáním akcí u řek ke kritikům magistrátu. Podle něho by se vedení města nemělo ke kulturním akcím na nábřežích tolik upínat.

„Trochu to připomíná lidové veselice reálného socialismu. Lidé by se měli naučit za kulturu platit. Dobře je, když se něco děje, ale v Hradci mi chybí klubová scéna, kam by si člověk měl zajít na muziku, magistrát podporuje nábřeží, ale zapomíná na jiné důležité součásti kultury,“ říká Bruner.

Okolí řek Labe a Orlice, které městem protékají, sami o sobě vytváří odpočinkovou zónu. Vždycky ale tomu tak nebylo. „Vztah lidí k řekám ve městě se změnil až v 19. století. Můžeme říci, že se města začala otáčet k řekám. Zatímco dříve tam stály různé boudy, v této době začala vznikat skutečná výstavní nábřeží,“ vysvětluje historik Lubomír Tanzmann. Ovšem i v tomto směru byl Hradec výjimečný.

„Řeka byla součástí barokní pevnosti. S budováním nábřeží se začalo až na sklonku 19. století v souvislosti s bouráním hradeb. Současnou tvář dostala labská nábřeží na počátku 20. století. Architekti místo navrhli jako korzo a odpočinkovou zónu,“ doplňuje historik hradeckého muzea Jan Jakl.

Letos poprvé bez Čechie

Donedávna reputaci Tylova nábřeží kazila chátrající loď Čechie. Především návštěvníci Mezinárodního nábřeží paromilů u náměstí 5. května ocení pohled na řeku bez torza parníku, který sloužil i jako botel.
V plánu je i úprava náplavky v úseku od Tyršova mostu k jezu Hučák na pravém břehu Labe, tak aby mohla sloužit k odpočinku. „Upřednostňujeme rekonstrukci gymnázia J. K. Tyla, takže uvidíme, jak na tom budeme finančně. Když peníze nezbudou, úprava náplavky bude muset počkat,“ dodává náměstek primátora Jindřich Vedlich.