Už se nechceme plácat dole

Z aktovky vytáhl štos papírů, položil je na stůl a prohlásil suše: „Tady mám napsáno, co vám mohu říct a tady, co nesmím…“ Zasmál se.

V lednu jste přišel k mužstvu po mozkové příhodě kouče Zdeňka Müllera a řekl jste: Jsem tu jenom na brigádě. Z brigády je najednou smlouva… Proč? Ano, říkal jsem, že pokud bude Gerd (pozn. red. Zdeněk Müller) alespoň trochu dobrej a zdravotní stav by mu umožňoval návrat, tak odcházím. To bych dodržel. Jenže situace zase není taková, aby se vrátil okamžitě.

Jaký byl hlavní důvod, že jste na nabídku kývl?
S Milanem Volfem jsme se shodli, že by kádr potřeboval obměnit, sháněli jsme hráče, kteří by do týmu zapadli a byli i ekonomicky zkousnutelní. Potom jsme se sešli s panem Jágrem a ten na to měl stejný názor.

Mluvil jste o tom se Zdeňkem Müllerem?
Zatím ne, byla doba, kdy nebylo vhodné, aby mu kdokoliv telefonoval a já to respektoval. Určitě se ale sejdeme.

Na jaká jména jste při jednání s klubovým prezidentem Jaromírem Jágrem narazili a koho především byste chtěl udržet?
Já myslím, že z devadesáti procent zůstane tým pohromadě. Nedovedu si představit, že by na Kladně nebyl Patera, i když mu bude 39 let, stejně důležitý je čtyřicetiletý Bělohlav. Konec sezony měl víc než dobrý Jarda Kalla. Jistě bude dostávat nabídky a půjde o to, jestli je ustojí a bude tady chtít zůstat. Náš zájem je evidentní.

Po světě hraje hodně Kladeňáků, proč nehodíte laso třeba Plekancovi do Montrealu…
No, to by se asi musela prodat Energie…

Jasně, to byla nadsázka, ale v české lize hrají Jiří Burger ve Vítkovicích, Petr Ton ve Spartě. To by se nevrátili?
Ton je klíčovým hráčem Sparty a mám dojem, že podepsal smlouvu do roku 2012. Jirkovi Burgerovi jsem volal, potřeboval jsem zhodnotit jednoho hráče. A taky s troškou nadsázky jsem mu řekl, že jestli si chce pořádně vydělat, tak je pro něj na Kladně připravená smlouva. Zasmál se a řekl mi, že se jednou vrátí. Jenže já nevím, co je to jednou…

Kladenské mužstvo je postavené na jistých ekonomických možnostech, které se nedají obejít. Nicméně, už podruhé hraje o záchranu. Může tenhle tým hrát příští sezonu o play-off?
Kdyby se ta minulá sezona měla opakovat, tak by to bylo špatný a já bych na tom cítil část viny. Už se nechceme plácat dole. Věřím, že to bude lepší, ale o kolik…? (krčí rameny)

Nevidíte jistou paralelu mezi kladenským hokejem a fotbalem?
Jistě. Byli jsme odepisovaní a vyhrabali jsme se z toho. Fotbal byl taky odepsanej a hrabou se z toho. Byl jsem se podívat na zápas s Budějovicemi a z těch kluků bylo cítit, jak moc chtějí. To samé jsem cítil já, když jsem přišel. Byl jsem hodně opatrnej, nechtěl jsem nic moc měnit, vždyť jsem v té situaci vlastně byl jako rušivý element. Brzy jsem ale poznal, že v kabině není poraženecká nálada. Kluci ztráceli sedm bodů a věřili. Oni mě drželi nad vodou. Ne já je!

Pojďme od hokeje. Co váš syn Ota?
Žije ve Stockholmu, dělal zkoušku z biomechaniky. Hokej v Kladně sleduje detailněji než já.

Co vám radil?
To jsou takový podrobnosti.

Tak řekněte.
Hlavně mi kladl na srdce, abych klukům nekouřil v kabině.

Co dovolená? Pojdete na Bahamy?
Chtěl jsem jet za Otou do Stockholmu, ale zatím mi to nevyšlo. A Bahamy! Tam bych nejel. Nikdy! Je to daleko. Já nejsem schopen zajet za kamarádem na Lipno. Moje nejdelší trasa je na Zličín. Okouknout zahradnické potřeby.

Tak odpočíváte na zahrádce?
Mám chatku v Malých Kyšicích a odpočívám prací. Udržuju to tam v tom chátrání.

Vy nepěstujete třeba rajčata?
Pěstoval jsem je ve skleníku u baráku. Staral jsem se o ně jako o psa. Výnosy ale byly strašný. Když jsem zjistil, že moje náklady na vypěstování jednoho rajčete jsou asi šedesát korun, tak jsem s tím praštil.