Unikátní auto shořelo v den dokončení
Když šel Pavel Vorel z Elektrotechnické fakulty Vysokého učení technického v Brně v podvečer pondělí 9. listopadu zkontrolovat dobíjení akumulátoru vyvíjeného hybridního auta, vyděsil ho dým a plameny. Oheň hasiči brzy uhasili, přesto zbyly z unikátního prototypu za půl milionu korun jen rám, disky kol a láhev na plynný vodík. Odborníci z Ústavu výkonové elektrotechniky a elektroniky Petr Procházka, Pavel Vorel, Dalibor Červinka a mnozí další na přestavbě původně naftového auta pracovali dva roky.
Co vás napadlo, když jste přišel k požáru?
Vorel: Měl jsem obavy, že exploduje nádrž s vodíkem, což se naštěstí nestalo. I tak ale požár zničil nejen auto, ale poškodil i laboratoř a zakouřil učebny. Dva roky práce nám shořely před očima. Celkovou škodu ještě musíme vyčíslit.
Co způsobilo požár?
Červinka: Podle hasičů došlo při dobíjení ke vznícení akumulátoru. To už se stalo třeba u notebooků či mobilů.
V čem byl prototyp unikátní a jak vznikl?
Vorel: Auto bylo spíše než vodíkovým pohonem jedinečné programem, který řídil asynchronní elektromotor tak, aby dosáhl co největší účinnosti a dojezdu.
Červinka: Naším cílem bylo lehké auto s velkým dojezdem. Jako základ jsme použili italské miniauto značky Tasso. Za 180 tisíc korun jsme koupili předváděcí model.
Jezdilo auto vůbec?
Vorel: Nedávno jsme opravili chybu v řídícím programu a v pondělí jsme se autem vozili. Jenže ještě ten den večer bohužel shořelo, takže jej moc lidí jezdit nevidělo.
Červinka: S výkonem 8 kilowattů a třemi sty kily váhy bylo auto docela živé. Nejvyšší rychlost byla sedmdesát kilometrů v hodině. Dojezd auta na jednu vodíkovou bombu jsme změřit nestihli.
Proč jste k pohonu zvolili kombinaci vodíkových článků a elektrických akumulátorů?
Červinka: V roce 2007 měl vodíkový pohon slibnou perspektivu. Jenže kvůli vysoké ceně vodíkového palivového článku je tento pohon na vedlejší koleji. Díky pokroku vývoje akumulátorů mají zelenou akumulátorové elektromobily.
Vorel: Náš vůz vyráběl elektřinu z vodíkového palivového článku. Ten dobíjel elektrický akumulátor, který vykrýval výkonové špičky při předjíždění nebo jízdě do kopce a při brzdění se naopak dobíjel. Vodíkový článek nemusel být díky kombinaci s akumulátorem tak výkonný a drahý.
Jaký další projekt chystáte?
Červinka: Věříme, že budoucnost patří elektromobilům. Proto hledáme lehké auto na přestavbu. Ideální by byl třeba trabant. Váží šest set kilo a nemá žádnou elektroniku a posilovače, jenže to dnes rozhodně není atraktivní auto.
Vorel: Nebráníme se spolupráci s dalšími odborníky, kteří by navrhli podvozek a karoserii vozu.
Za jak dlouhou budou podle vás běžné elektromobily?
Vorel: Myslím, že do dvou let se výrazně rozšíří s klesající cenou akumulátorů a i vzhledem k tomu, že všechny automobilky dnes vyvíjejí vlastní elektromobil.
Pokusíte se auto, které zničil požár, postavit znovu?
Vorel: Záleží, jestli seženeme peníze. Chuť postavit auto znovu máme, vše jde podruhé lépe. Už víme, jak na to.
Červinka: Ostatně i Národní divadlo v Praze se stavělo podruhé.
Pracujete na zajímavém projektu? Pište nám na adresu redakcebrno@mf.cz
