Úlet letošního léta: létání v Letňanech

„Tohle musím zkusit,“ říkám si. Zatím jsem se vznášel jenom ve snu nebo v letadle a zaujalo mě, co nabízí nová letňanská Skydive arena.

Je to jediné místo v Česku, kde se lidé několik minut pohybují ve vzduchu bez pomůcek, jakými jsou padák nebo rogalo.

Tunel s tvarem komínu

Je to průhledný tunel o průměru 4,3 metru, ve kterém zespoda nahoru proudí vzduch rychlostí až tři sta kilometrů za hodinu. Stejně rychle klesají po seskoku parašutisté, takže si v bezpečí čtrnáct metrů vysoké trubice vyzkouším pocit volného pádu.

Právě parašutisté chodí do letňanského zařízení trénovat a já si začínám připadat jako jeden z nich.
Instruktor mi ukazuje prstové znaky pro natažení a pokrčení nohou, zaklonění hlavy a podsazení pánve. Půjčuje mi kombinézu, brýle a helmu. Strkám si do uší špunty, upravuju si výstroj a jdu na to.

Instruktor už na mě čeká v tunelu. Chvílemi stojí na síti, která odděluje technickou část od prostoru pro lidi, chvílemi poletuje v různé výšce nad ní.

Stoupám si na hranu otvoru sloužícího jako vstup, dávám si ruce na hrudník, zakláním se a pod instruktorovou kontrolou se odrážím dopředu.

„Letím. Je to úžasné“

„Já letím,“ chci zařvat, ale obrovský vítr mi nedovolí víc než blažený úsměv. Natahuju nohy a snažím se zaujmout pozici, ve které paže fungují jako křídla.

Dostávám se o několik metrů výš a nezabývám se tím, že mě instruktor přidržuje. Mnohem větší silou na mě působí vítr a jeho proudění si náramně užívám.

Vzhledem k lidem stojícím kolem si nepřipadám jako padající parašutista, ale spíš jako lehký vznášející se předmět. Snad i proto, že párkrát v rychlém sledu zavadím o stěnu.

„Kdybych uměl svoje tělo ve vzduchu lépe ovládat, určitě bych tady sebou nepleskal jako ryba o sklo akvária,“ říkám si. Vybavuju si klipy propagující Skydive arenu, ve kterých zkušení parašutisté předvádějí v průhledném prostoru efektní kousky.

Sleduju ženu, která celé zařízení ovládá. Nejradši bych, kdyby mě zesílením proudu vzduchu nechala vynést ještě o něco výš. Ne, ještě radši bych otestoval, při jaké nejmenší rychlosti spodního větru se dokážu díky ideální poloze končetin vznášet.

Bohužel už mi nezbývá čas, takže se s instruktorovou pomocí chytám okrajů otvoru, přitahuju se a sestupuju z nebeských výšin zpátky na pevnou zem.

Pro parašutisty je to trénink, pro jiné sportovně zaměřená zábava. Každopádně je to úlet, který se po rozšíření povědomí o Skydive areně snadno může stát (nejenom) pražským hitem letošního léta.