Učí lidi, jak dýchat v podmořské říši
Josef Pisca se narodil ve znamení Ryby a tento vodní živočich je skrytý i v jeho jménu. Pisces totiž latinsky znamená ryby, a tak není divu, že mu učaroval podvodní svět. Kariéru fotbalisty vyměnil za funkci potápěčského instruktora a vedoucího olomoucké potápěčské školy. A neodradilo ho ani setkání se žralokem bílým.
Svůj první potápěčský kurz absolvoval Pisca na Kanárských ostrovech. „Měli jsme tam fotbalové soustředění. Dopoledne jsem kopal do míče a odpoledne se potápěl,“ vzpomíná Pisca.
Aby kurz absolvoval, musel nejprve v bazénu či ohraničené vodní ploše prokázat fyzické a plavecké dovednosti. Stejně tak to teď učí své klienty. „Teprve poté, co si osvojí základy plavání s ploutvemi a maskou, dojde na potápění s přístrojem. V malé hloubce nacvičujeme pohyb pod vodou a práci s výstrojí. Potápěč také musí zvládnout zásady bezpečnosti, aby v případě nějaké závady nezpanikařil a dokázal si poradit,“ říká instruktor, který potápění vyučuje na olomoucké fakultě tělesné kultury.
K získání licence pak už stačí umět potápět se na otevřené vodě. „Tady by měl člověk zvládnout takové věci, jako je sdílení vzduchu ve dvojici, kontrolovaný výstup a nouzový výstup. Je totiž přesně dané, jak rychle může potápěč mířit k hladině. Není možné, aby z dvacetimetrové hloubky doslova vyfičel na hladinu. To by ho mohlo stát život,“ upozorňuje Pisca.
Podle jeho zkušeností odrazuje mnoho lidí od potápění strach z toho, jestli zvládnou dýchat pod vodou. „Proto pořádáme v bazénu exkurze, kdy si lidé za doprovodu instruktora vyzkouší na patnáct minut, jaké to je být pod vodou. Komfort potápěčské techniky je dnes obrovský, takže panika zmizí po dvojím, trojím nadechnutí pod vodou,“ ujišťuje Pisca.
Obavy v mžiku ztratila třeba Ivana Hrouzková, která se exkurze zúčastnila. „Zpočátku jsem měla trochu strach, ale velice rychle jsem si pod vodou zvykla,“ uznává Hrouzková.
Osmatřicetiletý potápěč má osobní limit v hloubce 112 metrů. Ve freedivingu čili potápění bez přístrojů to zvládl až k padesátimetrové hranici. „To je ale dávno, dnes bych si na to už netroufl,“ tvrdí Pisca.
Respekt ze žraloků
Za dvacet let potápění si olomoucký instruktor zaplaval třeba v Egyptě, Chorvatsku nebo na Floridě. Nejraději má ale Maledivy. „Je to panenská příroda, v moři je spousta korálů a hejna ryb. Potápěč má šanci vidět i různé druhy žraloků,“ vypráví Pisca.
Při vyřčení slova žralok se mnohým vybaví Spielbergovy Čelisti. Ne však Piscovi. „Tenhle kultovní film udělal víc škody než užitku. Lidé mají strach z věcí, které neznají, a žralok je tak synonymem zla.
Rozhodně ale není pravda, že žralok uvidí potápěče a hned ho plave sežrat. Naopak, ve většině případů se otočí a plave pryč,“ vysvětluje Pisca. V moři jednou potkal i žraloka bílého. „Tehdy jsem měl strach. Když kolem vás proplave pětimetrový tvor, ta obrovská hora masa, tak to z hlavy nevymažete,“ říká Pisca.
