Učaroval mu vražedný závod
Salzkammergut Trophy. Když zaslechnou toto zaklínadlo cyklisté, zkoprní. Vybaví se jim dlouhé a těžké kopce, nevyzpytatelné podmínky, tvrdá konkurence a boj se sebou samým na trase dlouhé 211 kilometrů.
Hranickému cyklistovi Karlu Hartlovi tento rakouský závod horských kol učaroval. Byl tu už pošesté.
Zažít neopakovatelnou atmosféru tohoto závodu jezdí každý rok do oblasti ledovcových jezer pod Dachsteinem tisíce startujících z celého světa. Pořadatelé dávají na výběr ze sedmi tratí, ale zpravidla jen desetina z přihlášených si troufne na tu nejdelší. Měří totiž více než dvě stovky kilometrů. Někdo tolik neujede za celý rok. Hartl to letos dokázal za jedenáct hodin.
Z extrému do extrému
Delší jednorázový závod se na horském kole snad nikde nejezdí. Délka tratě ale není vše. Na trati totiž závodníci celkově nastoupají tolik metrů, jako by od hladiny moře vyjeli na vrchol himálajské sedmitisícovky. „Poprvé jsem z toho měl strach, ale byla to výzva,“ říká Hartl, který dříve jezdil na Salzkammergut Trophy „jen“ stokilometrovou trasu. Z výzvy se ale stal zvyk. Poslední tři ročníky jel vždy tu nejdelší.
Pomalejší závodníci dojíždějí do cíle až za tmy. A přitom se startuje v pět ráno. „Vstával jsem ve tři, ale nevadilo mi to. Ráno se ještě dalo jet, i když dusno a horko začalo být letos už brzy po startu. Přes den pak bylo víc než pětatřicet stupňů,“ popisuje cyklista.
Vloni to přitom byl pravý opak. Navzdory červnovému termínu mrzlo a sněžilo, pořadatelé závod raději předčasně ukončili. „Promrzly mi prsty. Ještě dlouho jsem v nich měl trochu horší cit,“ vzpomíná závodník, který tehdy obsadil třetí místo.
„Ale kdyby ho pořadatelé nezastavili a nesundali z kola, on by tam snad umrzl,“ směje se při vzpomínce jeho manželka Lenka. Závodníkům šlo vloni bez přehánění o život.
„Až“ sedmé místo?
I za hezkého počasí je náročnost tohoto podniku nepředstavitelná. „Je důležité pravidelně jíst a pít. A jet svoje tempo. Já jsem na začátku odpadl, ale v půlce závodu jsem si ty první zase dojel a pak jsem třicet kilometrů dokonce vedl. Potom mi v tom horku bohužel trochu došly síly a musel jsem zvolnit,“ popisuje Hartl.
Dojel sedmý, jako druhý nejlepší Čech. Sám ale před touto číslovkou neustále používá slovíčko „až“. Je zklamaný? „Možná, trochu. Ale když chodíte do práce, lépe se na to připravit asi nedá. Ti přede mnou byli všichni profíci,“ hodnotí smířeně hranický cyklista, který za rok při zaměstnání najede na kole skoro třicet tisíc kilometrů.
Zakrátko biker týmu Kellys-Bikeranch oslaví třiatřicáté narozeniny. „To jsou prý vytrvalci v nejlepším věku,“ uzavírá Hartl. Má jasno. Příští rok vražedný závod pojede znovu.
