Tuna a půl trhaviny. K zemi šlo 19 domů

Demolicí značné části historického jádra jedinou explozí si 23. února 1980 připsalo Ústí nad Labem rekord v podobě největšího hromadného odstřelu budov v Československu. Vedení města se tetelilo pýchou.
„Rekordem bohužel nesmyslná asanace historického jádra města zdaleka nekončila. Počítali s kompletní přestavbou ústeckého centra po vzoru saských Drážďan,“ píše historik Martin Krsek, který smutné prvenství zařadil do své sbírky Ústeckých NEJ.
Konec sedmdesátých let a léta osmdesátá znamenala pro vzhled města razantní změnu, kterou kromě tehdejších funkcionářů asi málokdo pochopil nebo dokonce pochválil. Naopak. Většina Ústečanů vnímala změny jako nenapravitelnou katastrofu.
„Koncem sedmdesátých let začala výstavba vítězného návrhu takzvané komplexní přestavby městského centra z architektonické soutěže v letech 1963 a 1964. Ten z původní zástavby respektoval prakticky jen oba historické kostely.
Přišlo období rozsáhlých plošných demolic dosud zachovalých obytných bloků, neuvážených předělávek, brutálních dopravních staveb a budování gigantomanických objektů v duchu reálného socialismu,“ říká ředitel archivu města Vladimír Kaiser.
Začátkem roku 1976 zmizela z Mírového náměstí krásná klasicistní budova starého soudu. Demolice měla rozšířit plochu náměstí pro dobrý výhled na připravovanou budovu krajského výboru KSČ. 1 100 kilogramů výbušnin zlikvidovalo třicet tisíc krychlových metrů zdiva. Ústí nad Labem se připravovalo na nové centrální náměstí. Na studené srdce betonového města.
O dva roky později odtud zmizela kavárna Sokol a budova domácích potřeb, tentokrát kvůli rozšíření náměstí až k připravované budově výboru. Změnu středu města korunovala likvidace osmadvaceti objektů v přilehlých ulicích. Části Pivovarské, Velké Hradební a Dlouhé musely během roku 1979 ustoupit chystané stavbě krajského výboru KSČ.

Vychatali mouchy

„Bourání se stalo v Ústí běžným jevem. Nejdříve se demolovaly domy pomocí bagrů a ručně, to ale bylo zdlouhavé a práce obtěžovaly okolí hlukem a prachem. Brzy ale vzniklo vlastní pracoviště trhacích prací přímo v Ústí při podniku Vodohospodářské stavby. Generální zkouškou pro nový tým bylo osm domů v centru na jaře roku 1979,“ dodává Krsek.
Všechny „mouchy“ bylo nutné dokonale vychytat. Před ústeckými střelmistry totiž stál naprosto mimořádný úkol.
Celý blok obytných činžáků a vil mezi Masarykovou a Churchillovou ulicí. Tak rozsáhlá demolice v centru obydleného města čekala Československo poprvé. Příkaz zněl: Zlikvidovat co největší počet domů najednou, aby práce narušily život města na co možná nejkratší dobu. Tomuto odstřelu na míru vyvinuli odborníci speciální roznětnici.

Rekord bez obdivovatelů

První etapa zániku historické Masarykovy ulice obsahovala likvidaci dvanácti domů v prosinci 1979.
O tři měsíce později padlo přesně podle plánu zbylých devatenáct budov v severovýchodní části. Ohlušující exploze šestnácti tisíc otvorů prošpikovaných 1 440 kilogramy trhaviny nenávratně změnila další část města. A ověnčila jeho jméno rekordem, o který většina obyvatel ani trochu nestála.
„Bourání Masaryčky, dříve Fučíkovky, jsme nesli těžce. Zmizela vyhlášená hospoda Pražačka, prodejna UVA, kam maminky nosily háčkované dečky, vytratil se kus našeho života,“ vzpomíná Bohuslav Bendl, který vyrůstal v již neexistujícím domě v centru.
Ztracené cihlové pamětníky postupně nahradila jednotvárná zástavba panelových činžáků a obchody. Prázdnotu po tradiční restauraci Pražačka časem vyplnil hotel Vladimir.
Stopy ústecké historie mizely se sutinami demolovaných objektů až do roku 1988. Zdejší pracoviště trhacích prací do „sametové revoluce“ odstřelilo více než stovku domů.
Poslední hromadnou obětí smrště bourání historického Ústí nad Labem byl blok domů na Masarykově ulici pod kinem Hraničář v roce 1987.
Socialistické plány tu předpokládaly moderní zástavbu bank a správních budov ČSD. V porevolučních anketách se drtivá většina Ústečanů vyjadřovala pro park či dětské hřiště.
Toho se nedočkali ani nedočkají. Prostor dlouho sloužil jako příležitostná zastávka kolotočářů nebo parking. Nakonec se nadlouho stal oplocenou dírou, kterou až nyní zaplnil multifunkční komplex CPI City Center.