Tři roky čekal na šanci. Využil ji?
Hráči odcházejí a přicházejí. Trenéři se střídají. Jen Zdeněk Křížek zůstává. Už je to pátý rok, co dnes osmadvacetiletý brankář přišel do prvoligového kádru fotbalistů Dynama České Budějovice, a už je to stejná doba, co trpělivě čeká na svoji šanci a s výjimkou jednoho jara kryje záda svým kolegům.
„Mám devatenáct startů a šest nul v první lize,“ usmívá se Křížek. K úsměvu má důvod. V základní sestavě totiž odchytal poslední dva duely tohoto ročníku.
Dvě utkání? No a co? Může se to zdát malicherné, pro Křížka to ale dost znamená. Když nastupoval v základní sestavě proti Olomouci, v nejvyšší soutěži si zachytal po třech letech. Svůj poslední start si pamatuje přesně. Byla čtyři kola před koncem sezony 2007/2008, když odchytal za zraněného Pavla Kučeru čtyři utkání. Porážka 0:2 v Ostravě byla tím posledním.
A pak následoval trénink, přípravná střetnutí a v sezoně odchytané zápasy za béčko. Možnost naskočit do nejvyšší soutěže nepřicházela a Křížek musel být trpělivý. Nejvíc asi letos na podzim, když klub angažoval třetího brankáře Jaroslava Belaně, který začal dostávat příležitost právě místo něj.
„Tohle bylo jedno z období, kdy jsem měl všelijaké pocity,“ prozrazuje. V té době se mu ozval Písek, jestli by nechtěl jít tam a Křížek přiznal, že odejít chtěl. Nakonec k tomu ale nedošlo. „V té době pro mě bylo nejdůležitější pracovat naplno, a ne se na to vykašlat. To by mi nic nepřineslo,“ říká.
V zimě pak v klubu prodloužil smlouvu na dva a půl roku. Co bude dál? „Rozhodně bych se do branky chtěl dostat víc. Jinak bych se asi začal porozhlížet po možnostech, kde bych se mohl ukázat a trochu na sebe upozornit,“ dodává.
Nejlepší období: jaro 2007
Asi nejlepší období své dosavadní kariéry zažil na jaře 2007. Po odchodu Filipka měl prostor. I když nezačal slavně a dostal pět gólů v Brně ve svém prvním zápase v nejvyšší soutěži, v dalších dvou duelech vychytal nulu. Na jaře podával solidní výkony, ale na podzim už byl zase dvojkou. Tentokrát za Pavlem Kučerou, kterému kryje záda dodnes.
„Když je člověk dvojka, musí dělat všechno, jako by byl první gólman, protože nikdy neví, kdy se ten první zraní a vypadne třeba na měsíc,“ popisuje. A když je jednička, rozhoduje hlavně sebevědomí. Sám na sobě poznal, že když šel do brány potřetí v lize, už nebyl tak nervózní. „S tím pak přijdou i výkony,“ ujišťuje.
Jenže stabilní místo zatím rozhodně nemá. Chodí chytat za B-tým ve třetí lize, což je podle něj slušná příprava. Je v zápasovém vytížení a hráči jsou tam kvalitní. Pro brankáře je mezi oběma soutěžemi menší rozdíl než pro hráče. Ovšem natrvalo tam zůstat nechce. Až mu 16. června skončí dovolená, čeká ho nový trenér, noví spoluhráči a možná i nová šance. „Jsem na to zvědavý. Z těch posledních dvou zápasů mám dobrý pocit a snad se moje výkony v klubu líbily,“ uzavírá.
