Töpferová: Doma jsem v New Yorku. V Česku je to jako u babičky na venkově

Slova o tom, že doma není nikdo prorokem, potvrzuje zpěvačka Marta Töpferová. Úspěšná newyorská zpěvačka oslovuje v Česku zatím jen hudební fajnšmekry. V Praze zazpívá 24. března.

Co budete hrát na koncertech v Česku?

Sestavila jsem nový repertoár, tohle turné bude výjimečné, protože budu zpívat ve třech jazycích. Španělsky, anglicky, ale dojde i na pár českých písní. Vybrala jsem pár lidových skladeb, které mám ráda, třeba píseň Ej hora hora.

Budete hrát i písně z nového alba The Other Shore?

Budeme hrát některé skladby z nového, ještě nevydaného alba. Pak samozřejmě i staré kusy a pár nových písní z Latinské Ameriky, které jsem vybrala pro tohle turné.

Kdy vyjde vaše nové album?

Asi na podzim. Trochu se to opozdilo, tentokráte dělám produkci zvláštním stylem. Desky se neprodávají a nakladatelství čekají, že si desku zaplatíte sám a oni se pak postarají jen o distribuci. Takže tuhle desku jsem produkovala společně s fanoušky, kteří mohli přispět. Podařilo se vybrat dost peněz a deska může vyjít.

Zasahovali fanoušci nějak do podoby desky? Měli nějaká speciální přání?

Takhle jsem se ani neptala, odměnou pro fanoušky je kromě desky třeba speciální fotoalbum z turné, které obvykle nikomu neposílám.

Kolik lidí vám přispělo na produkci desky?

Devadesát pět. To myslím, že není zas tak málo. Celá akce neběží moc dlouho, jen měsíce, tak se třeba o tom někteří fanoušci ani nedozví.

Přispěli i čeští fanoušci?

Spíš z Ameriky, ale přispěli fanoušci z celého světa, tedy i z Česka.

S kým budete v Čechách hrát? Přivezla jste si s sebou i kapelu?

Mám nově sestavenou kapelu, kromě kontrabasisty Tomáše Lišky, se kterým spolupracuju už tři roky, je to kytarista David Dorůžka a bubeník Martin Novák, to jsou nové tváře.

Jak to stihnete nazkoušet, v Čechách jste zatím jen týden?

Jsou to nadaní muzikanti a hudbu jsem jim samozřejmě poslala předem.

Neplánujete nové české album?

Právě jsme o tom s kapelou mluvili, chceme zkusit nějakou spolupráci. Mám speciální vztah k moravskému folkloru, a ta muzika mě bere.

Jsou koncerty v České republice pro vás jiné než ve světě?

Liší se večery, ne země.

Váš otec je herec a senátor Tomáš Töpfer. Nekoukají se na vás lidé jako na dceru slavného otce?

Ovlivňuje mě to, jak si v Čechách připadám, bez ohledu na tátu. V New Yorku jsem první generace, tady mám kořeny dlouhé stovky let. Tam všechno objevuji, tady vím kam chodila maminka do školy nebo kde se narodil pradědeček.

Chodíte v Čechách na koncerty?

Velmi málo. Nemám kdy, ráda bych českou hudební scénu lépe poznala. Strašně mě zaujala Zuzana Lapčíková, která krásně zpívá a hraje na cimbál. Líbí se mi, jak pojímá moravský folklor.

Posloucháte českou hudbu?

Poslouchám i desky svých kolegů, třeba Tomáše Lišky, má novou desku Invisible World, kde hraje i s italským bandoneonistou Danielem di Bonaventuro. To je takový zvláštní akordeon s knoflíky na obou stranách. Málo poslouchám českou hudbu, měla bych víc.

Jste Češka, žijete v Americe, zpíváte španělsky, v jakém jazyce přemýšlíte?

Různě se to mění, když přijedu do Čech, tak myslím v angličtině, ale v Čechách se mi vrátí ta čeština, i když si občas nemůžu na nějaké slovíčko vzpomenout. Mým hlavním jazykem je ale angličtina.

Žijete v New Yorku, inspiruje vás?

Určitě, spolupracuji nejenom s jazzovými muzikanty, s lidmi od vážné nebo experimentální hudby, všechno se to tak nějak míchá dohromady. Proto jsem se taky poprvé pokusila napsat něco v angličtině. Tak vznikl můj nový repertoár a dělá mi dobře, že jsem se našla i v angličtině.

Co vás ještě inspiruje?

Třeba přednáška herečky Liv Ullman, která režírovala v New Yorku inscenaci Tramvaj do stanice Touha. Vidět ji naživo, poslouchat ji, jak povídá o životě, o režii. Strašně ráda čtu i její knihy, ve kterých nepíše jen o umění, ale i o rozvoji člověka.

Složíte o tom písničku?

Inspiruje mě život, to je největší inspirace pro mou tvorbu. Na nové desce vyjde písnička o ulicích východního New Yorku, kde jsou obrovská ghetta a obrovské rozdíly.

Kde je pro vás doma?

Asi už v New Yorku. Někdy mi jsou americké hodnoty úplně cizí, ale New York je svět sám pro sebe. Jsem tam doma. Amerika je pro mě spousta práce, tady je to trochu, jako když přijedete k babičce nebo na venkov na chalupu.

Od jedenácti let žijete v Americe, chybí vám tam něco?

Chybí mi lidé a spousta věcí z dětství, třeba typicky české chození na houby a samozřejmě rodina. V Česku platí úplně jiné hodnoty, lidé si na sebe udělají čas, mají čas vyjet o víkendu na venkov, zkrátka mají k sobě blíž. I s tím mým tátou, který toho dělá tolik, si najdeme čas na sebe.

V Americe je to jinak?

V New Yorku se lidé málokdy potkávají, máte skvělé přátele, ale skoro se s nimi nevídáte.

Dodržujete v Americe nějaké české zvyky?

Moc ne, nepotrpím si ani na českou kuchyni, s manželem jsme skoro vegetariáni. Spíš některé české zvyky nechápu. V Česku se žije hrozně nezdravě, ale nejhorší je tolerance ke kouření. Tady se všude strašně kouří, nemám to ráda, a nedělá mi to dobře. Kouří se ve všech hospodách, po koncertě není kam jít na večeři, abyste neseděl v oblacích kouře.