Táta mě postavil k lednici a řekl: Skloň hlavu, vzpomíná Daniel

Ta fotka se stala symbolem ostravské kandidatury. Přitom vlastně náhodou. Kluk, co na ní je, vůbec není z Ostravy. A ten portrét je starý dvanáct let. Z Daniela Davida je dnes třiadvacetiletý mladý muž.
„Bylo mi tehdy jedenáct, bylo to na Mikuláše a já se chystal, že s kamarády vyrazím do ulic, měl jsem dělat čerta. V koupelně jsem si maloval obličej načerno,“ popisuje Daniel David.
Přípravy syna pozoroval otec Jiří, známý fotograf a výtvarník. Okamžitě věděl, že tohle chce vyfotit. „Postavil mě ke stěně u lednice, řekl: Skloň hlavu,“ vzpomíná syn Daniel. „Nedělám fotky, na kterých se lidi smějí. Mám rád sugestivní výraz. Když byl načerněný, chtěl jsem, ať se podívá z podhledu,“ vypráví fotograf Jiří David.
Svého syna fotí od malička. „Daniel je velmi fotogenický, po mámě. Fotím ho od nějakých pěti šesti let, mám celou sérii fotek, na kterých je,“ vypráví Jiří David a dokládá to knížkou, která mu před čtyřmi lety vyšla. Na obálce je právě tahle fotka.

Ostravské pouto

Davidovi žijí kousek za Prahou, přesto mají kus srdce v Ostravě. Jiří David se sem jako kluk přistěhoval s rodiči. Vychodil tu střední školu, oženil se tu, dělal kulisáka u Bezručů. „Tam jsem potkal velkého ostravského fotografa Viktora Koláře. Když mě na posedmé přijali na akademii do Prahy, přestěhovali jsme se,“ líčí David.
I pak se do Ostravy vraceli, za rodiči manželky, za babičkou. Takže když se vloni na podzim otevřela výstava Ostrava?, kde bylo to nejlepší, co na Ostravsku za posledních sto let vzniklo, poprosila kurátorka Lenka Lindaurová Jiřího Davida, aby ze svých fotek taky jednu vybral. „Napadla mě asociace podmalované oči-horníci-Ostrava, proto jsem poslal tuhle.“
Netušil, co se stane. Lidé, kteří přišli na výstavu, se mohli vyfotit s nejoblíbenějším kouskem. U fotky Jiřího Davida byl nával. „Fotili se ve stejné pozici, spontánně reagovali,“ říká umělec, kterého pak lidé ze Sdružení Ostrava 2015 poprosili, zda by se fotka nemohla stát logem kandidatury. Svolil. Zadarmo. Věří, že se mu jeho velkorysost vrátí. „Až Ostrava zvítězí, třeba tu v roce 2015 uspořádám samostanou výstavu, nejlépe v Domě umění, to by mohl být adekvátní revanš za logo,“ říká s úsměvem.
U Davidů doma mají jasno, drží palce Ostravě. „Nechci se nijak vymezovat, ale myslím, že si to zaslouží. Tohle průmyslové město má víc kulturního,“ míní David starší.
Stejně to cítí i jeho syn Daniel. „V Ostravě jsem měl dědu, babičku, v Plzni nemám nikoho. Ostrava je pro mě jasná jednička,“ neváhá mladík, jehož tvář je teď v Ostravě slavná. „Je to trochu zvláštní pocit, že jsem to já. Prý mě mají i barmanky na Stodolní na tričku,“ směje se Daniel David.
A nejen na Stodolní. „Všiml jsem si na Facebooku, že ta trička existují, chtěl jsem, aby je naše holky měly taky,“ říká provozovatel ostravské Minikinokavárny Lukáš Bulanda.
Pětice servírek teď obsluhuje hosty v černém triku, na hrudi mají fotku Daniela, na zádech velký nápis Podporujeme Ostravu 2015. „Přiznám se, fotka se mi původně úplně nepozdávala, Ostrava už nechce být černé město. Ale pak jsem jí přišel na chuť, pochopil jsem, proč to tak je. Ostrava se chce proměnit, z industriálního města na kulturní,“ povídá Bulanda.
Fotka z ostravské výstavy teď visí u Davidů doma, na chodbě. Obraz o velikosti 180 x 150 centimetrů je něco jako uvítací foto. Koupit prý jej zatím nikdo nechtěl. A Jiří David by prodal. „Pokud bych jej prodával, tak radši do nějaké soukromé sbírky. Cena? Ta se počítá podle toho, jak je kdo na trhu úspěšný. Tuhle fotku bych prodal tak za 150 tisíc korun.“