„Syna do hokeje tlačit nechci“
Týden co týden už řadu sezon rozdává svými góly a kličkami radost žďárským hokejovým fanouškům. Kromě toho je ale také úspěšným podnikatelem a technickým ředitelem hotelu. O kom je řeč?
O Jiřím Plachém, dalším z řady Generace 77, který toho ve svých třiatřiceti už dokázal více než dost. Kapitán druholigového A týmu SKLH Žďár neboli plamenů je ve Žďáru známou figurou. To, že se s úspěchem pohybuje také na podnikatelském a manažerském poli, však už ví možná jen málokdo.
Přitom své klenotnictví otevíral před více než deseti lety a za tu dobu si vybudoval stálý okruh zákazníků. „Začátky samozřejmě nebyly jednoduché, protože jsem neměl žádnou klientelu. Také nebylo tolik zboží v nabídce, ale postupně jsem se přes všechny nástrahy dostal a obchodu se daří,“ vrací se Plachý ke svým podnikatelským začátkům.
Zákazníky si hýčkají
Podnikání, obzvláště v menším městě, vyžaduje vstřícnost a ochotu ke všem zákazníkům. Každého věrného, ale i nového zákazníka si doslova hýčkají.
„Snažíme se vyjít vstříc každému zákazníkovi. Myslím si, že by to tak mělo být, ale nic jiného si vzhledem ke konkurenci ani nemohu dovolit,“ dodává Plachý.
Velkým problémem bývá pro podnikatele ve stejné branži dvouletá záruční doba. Prakticky všude se najdou takoví zákazníci, kteří této skutečnosti využívají a často i zneužívají. Jiří Plachý s tím zatím nemá tolik problémů.
„Naši stálí zákazníci jsou v tomto směru trpěliví a chápou, že každodenním používáním šperky nemohou vydržet ve stavu, v jakém si je zakoupili. Když už se sem tam nějaký podobný problém objeví, jde paradoxně spíše o ty, kteří si toho nikdy moc nekoupí,“ vysvětluje Plachý.
Spojit hokej na druholigové úrovni se zaměstnáním je časově hodně náročné. Plachý přiznává, že na manželku a dvě děti zbývá většinou málo času. Ale neměnil by. „Pravdou je, že dokud jsem byl mladší a neměl rodinu, tak mi každodenní trénink chyběl. Dnes je to samozřejmě jiné,“ říká s úsměvem.
Žďárský hokejový klub si prošel v posledním desetiletí divokým obdobím a na jednu sezonu se dokonce poroučel do krajského přeboru. Teď se zdá, že se oddíl stabilizoval a jde správným směrem. „Jako kapitán týmu vidím do mnoha záležitostí uvnitř klubu a jsem rád, že už se tu nedějí věci, které byly obvyklé za minulého vedení,“ těší Plachého.
Živě se zajímá také o věci mimohokejové. Jako rodilému Žďárákovi mu není lhostejné, jakým směrem se bude město dál ubírat. Vadí mu, že z náměstí mizejí drobní podnikatelé i to, jak samotný střed města dnes vypadá. Nechce, aby se z něj stal mrtvý skanzen, ze kterého se vše vystěhuje na okraje města.
„Mám už určité zkušenosti, jak díky podnikání, tak hokeji, o tom, jak některé věci ve Žďáře fungují. Není mi to jedno, nelíbí se mi to a chtěl bych se podílet na změně tohoto stavu,“ nastiňuje Plachý, který kandidoval v nedávných komunálních volbách. Do zastupitelstva ale nepronikl.
Ani ve svých třiatřiceti neztrácí Jiří Plachý další chuť do hokeje. „Touha vyhrávat je u mě pořád stejná, dokonce bych řekl, že se s věkem zvyšuje. Čím jsem starší, tím víc mě mrzí prohraný zápas, protože je to pro mě v tu chvíli ztracený čas,“ přiznává.
U hokeje chce zůstat
O konci kariéry v žádném případě neuvažuje. Ale až přijde, ví, že u hokeje určitě bude chtít zůstat, ať už jako funkcionář, nebo trenér. Velkou motivací je pro něj možnost stát u prvních hokejových krůčků vlastního syna.
„Určitě ho nechci do hokeje tlačit, musí si k němu najít cestu sám. Na druhou stranu by mě těšilo, kdyby se mu chtěl věnovat, a v tom případě bych mu chtěl pomoci. Stejně jako mně v začátcích pomáhal a radil můj otec. Pro mladé kluky je sport jen a jen pozitivní záležitostí, protože díky němu mají nějaký sen, a to je na něm nejkrásnější,“ uzavírá podnikatel, ředitel hotelu a kapitán v jedné osobě.
