Svět jen odráží to, co je v nás

Někdo jiný nás o něco žádá. Odsekneme mu. V lepším případě. V horším mu vynadáme.
Přijdeme domů. Jsme nerudní. Na své blízké. Co nám udělali? Nic, jen máme zlost a oni nám přišli do rány. Na druhý den nás to přejde. Přijdeme do obchodu a narazíme na nepříjemnou prodavačku. Někdo ji naštval před námi. Je zlá i na nás. Proč? Má zlost a my se jí připletli do cesty. Šestnáctiletého mladíka opustila přítelkyně. Měl na ni obrovský vztek. Chtěl ho vybít za každou cenu, proto vzal nůž a bodal do nevinných dětí. Zachoval se podobně jako my či prodavačka. Jen to extrémně přehnal. Ale sobě si to určitě omluvil. Stejně jako my.
Proto, i když s námi cloumá vztek, buďme stále laskaví. Ti ostatní za náš problém nemohou. Nikdy. Svět jen odráží to, co je v nás. Týká se to především vzteku, který jde z našeho ega. Když třeba svět kolem něj neodpovídá jeho představám.