Švácha byl kvůli tesaříkovi ve vězení

Více než sbírání samo je uchvacuje cyankali ve sběrné láhvi a nemohou se této vášně zbavit. Takový text visí na dveřích badatelské kanceláře doktora přírodních věd Petra Šváchy v Entomologickém ústavu budějovické Akademie věd. Je to úryvek z japonské knihy Suna no onna, vydané u nás jako Písečná žena.
Čtyřiapadesátiletý Švácha tvrdí, že text vypovídá o tom, co si někteří lidé myslí o sběratelích hmyzu. Zabývá se jeho morfologií. V posledních letech hledá několik druhů tesaříků, kteří u nás nežijí. „Druh Peithona prionoides, české jméno nemá, jsem nechytil ani vloni na Tajwanu ani předtím v Indii, kde nás zatkli. Ale jednou ho dostanu,“ říká Švácha.
V útlé kanceláři má mikroskop, počítač a sklenice s larvami. Říká, že je šťastný. Nemá rodinu, auto, ani chalupu. Nepoužívá mobil a podle zvyku pracuje dlouho do noci. Pokud se netoulá v terénu. Jen jednou v životě musel změnit způsob života. S jeho kolegou amatérským entomologem Emilem Kučerou ho zatkli v červnu 2008 v indickém Bengálsku při sběru hmyzu. Než se dostal v listopadu zpět domů, trávil čas v indickém vězení a v hotelové izolaci. Hrozilo mu sedm let kriminálu.
„Vstup do vězení byl pro mě šok. Přijdete do obrovské ratejny, kde je třicet lidí. Kupodivu se k nám chovali slušně. Asi ještě neviděli Evropana,“ vzpomíná na měsíc v cele vědec.
Hrůzu Čechům naháněly informace, že mnoho jejich spoluvězňů už roky čeká na soud. Je těžké pochopit indické poměry. Entomology úředníci obžalovali z porušení zákona Biological Diversity Act platného od roku 2002. „Zabavili nám celý materiál a do seznamu připsali i hmyz, který jsme neměli. Dodnes nevím, proč nás zatkli. Říkali, že jsme sbírali v národním parku Siliguri, ale tam žádné cedule nebyly. Pásly se tam krávy. Emil Kučera dělal průvodce, protože Indii znal,“ líčí Švácha.
Za pomoc děkuje Hynkovi Kmoníčkovi a Karlu Schwarzenbergovi, který byl tehdy ministrem zahraničí. Za oba sběratele se postavil celý vědecký svět. Švácha zatím hledaného tesaříka nemá. I když jsou jich ve světě tisíce. Potřebuje určitý druh, který by pitval a zkoumal. Proč? „Na tom spolupracuji s Harvardem nebo s Japonci. Potřebuji například získat ze zvířat DNA a přečíst vybranou sekvenci. Zjistit z ní, jak se vyvíjeli. Brambory tím nebudou levnější, ale nemohu si pomoci. Je to trochu i závislost,“ přiznává Švácha.