Surfař důchodce prohání mladší soupeře
Před sedmi lety se stal jedním z nejstarších mistrů republiky. Petr Haubold zajel na Lipně hlavou a „vypálil rybník“ mnohem mladším soupeřům. A právě v závodě, který byl oslavou 110 let českého jachtingu.
„Zvítězil jsem díky zkušenostem. Moc nefoukalo a mladí se v tom plácali,“ popsal zisk svého jediného titulu matador českého windsurfingu. Závod na Kristýně vzal jako přípravu na nadcházející sezonu. Už pětatřicátou v jeho kariéře. Poprvé se Haubold na plovák s plachtou postavil v roce 1975. Pouhých osm let poté, co byl tento sport Jimem Drakem a jeho přítelem Hoylem Schweitzerem vynalezen. „K windsurfingu mě přivedly články v časopisech Mladý svět a Urob si sám. Vzal jsem fotky, vyrobil skořepinu a plovák byl na světě. Na stěžně jsem využil polámané skokanské tyče. Jinak to ani udělat nešlo. Žádné vybavení se tehdy sehnat nedalo,“ popsal Haubold.
Jezdit se naučil za čtyři dny. V práci si vzal dovolenou a odjel na Orlík. Bez trenéra a s minimem potřebných informací. V té době ještě neexistovala žádná metodika. Na všechno proto musel přijít sám.
„Podařilo se mi to až pátý den. Konečně jsem si obléknul neopren a poprvé si doopravdy zajezdil. Vysloužil jsem si dokonce chválu místních vodáků. Večer u ohně mi pak pobaveně vyprávěli o chlápkovi, který tu byl přede mnou a nedokázal se ani rozjet. Že jsem to byl já, nevěděli. V neoprenu mě nepoznali,“ zavzpomínal s úsměvem šestašedesátiletý Jablonečan.
Windsurfingem žije dodnes. Ročně odjede kolem čtrnácti závodů a na vodě tráví i dovolenou. „S manželkou si vždycky vybereme nějaký revír a strávíme tam určitý čas. Kromě Lipna máme rádi například Nechranice nebo Rozkoš. Opravdovým rájem pro surfaře je ale italská Garda. Ty teplé proudy tam. To je, jako když otevřete kohout. Tam to jezdí samo,“ zasnil se Haubold.
