Střelci hlídali pořádek v ulicích Opavy

Před více než čtyřmi sty lety s luky a kušemi v rukou bránili městské hradby a majetek Opavanů. Od 17. století začali nosit pušky, starali se o pořádek v ulicích a pomáhali při živelných pohromách. Členové opavského střeleckého spolku byli váženými a zámožnými měšťany, pravidelně se scházeli na střelnici a jednou ročně se utkali o titul krále střelců.
„Střelecký oddíl v Opavě vznikl ve druhé polovině šestnáctého století. Největší slávu opavští střelci zažívali od konce osmnáctého století a celé století následující. Spolek pak zanikl na konci třicátých let minulého století, po Mnichovu,“ rekapituluje dějiny opavského střeleckého spolku historička Slezského zemského muzea Věra Křenovská.

Jen pro zámožné

Být střelcem bylo od samých počátků výlučně záležitostí privilegovaných měšťanů, členy střeleckého spolku často bývali třeba opavští purkmistři. „Už jen pořídit si zbraň, stejnokroj a další potřebné věci bylo velmi nákladné. Zájemce také musel složit střelecké zkoušky a pravidelně cvičit střelbu,“ popisuje Křenovská.
Střelci se scházeli v městské střelnici mimo centrum města. Ta první, dřevěná, stávala u Ratibořské brány. Teprve na počátku osmnáctého století se přesunuli do Městských sadů, nejprve do dřevěné, později do zděné střelnice.
Budova, která v Opavě stojí dodnes a obyvatelé slezské metropole ji znají jako restauraci Na Střelnici, vznikla v roce 1888. Uvnitř restaurace také dodnes visí šestasedmdesát malovaných střeleckých terčů. Dalších jednačtyřicet je v muzejních depozitářích.
„Je to však jen část terčů, které opavští střelci měli. Celkem jich byly více než tři stovky,“ poznamenává historička Křenovská.
Ještě v roce 1928 zdobily všechny terče stropy a stěny střelnice. Pak některé z nich záhadně zmizely. „Na začátku devadesátých let se nám podařilo dva koupit, takže je asi někdo ukradl a pak prodal,“ doplňuje Křenovská.
Terče malovali významní malíři i lidoví umělci. Původně byly černobílé, barvy získaly až na sklonku osmnáctého století. Náměty malíři čerpali z historie, literatury, mytologie i aktuálního dění ve městě. Po první světové válce se obrazy na terče tiskly. Terče střelcům nechávali dělat takzvaní donátoři, kteří jim je věnovali.
„Malby na terčích reagovaly na události i vynálezy. Máme tak třeba terč z obrazem letu balonem nebo mladým Izákem Newtonem před tabulí,“ líčí Křenovská.
Malby na terčích zachycují návštěvy významných osobností v Opavě či opavské ulice a náměstí. Díky nim dnes historikové vědí, jak kdysi vypadaly domy ve městě, jaké Opavané nosili oblečení, jaké byly jejich zvyky či jaké osobnosti se přijely do Opavy podívat.
Terče, které muzeum získalo, museli restaurátoři nejdříve pracně obnovit. „Byly původně na stropě výčepu a pokrývala je silná vrstva dehtu. Malba byla zašlá a nevýrazná,“ dodává historička Křenovská.
Opavané své střelce dobře znali. Nechyběli ani na jedné z městských slavností, kde dohlíželi na pořádek. Sami slavnosti také pořádali. Na každoročním vyhlášení krále střelců se scházelo celé město. Právě při slavnostech stříleli do malovaných a zdobených terčů, které si při té příležitosti mohl každý prohlédnout.

Několik desítek členů

Střelci v Opavě se nejprve organizovali v cechu, až v půlce devatenáctého století vytvořili spolek. Počet členů se pohyboval od pětadvaceti v počátcích střelectví v Opavě až po 170 v době největšího rozkvětu spolku.
Stříleli z pušek terčovek a drtivá většina z nich byla německé národnosti. Zlom přišel až s první světovou válkou. Do střeleckého spolku pronikli Češi a otevřel se i méně bohatým zájemcům.
Konec pro opavský střelecký spolek stejně jako pro řadu dalších znamenala druhá světová válka. Své střelce měla Opava celá čtyři století.