Strážní andělé i policajti, co kazí zábavu

S vodou jej léta spojovalo závodní plavání. Potom Bohumír Hrtoň v krytém bazénu zachránil život mladému muži. „Ležel ve čtyřmetrové hloubce. Než přijela sanitka, podařilo se nám ho rozdýchat. Prý se z toho dostal,“ vzpomíná Hrtoň na deset let starou příhodu, po které v něm uzrálo rozhodnutí
stát se vodním záchranářem.
Kdo by si ho představoval ve stylu amerického seriálu Pobřežní hlídka, byl by zklamán. Na rozdíl od kalifornských pláží v epizodách, které se odehrávají v aquaparku Olešná ve Frýdku-Místku, většinou nejde o život, ale o boule a tržné rány. Ty spraví několik stehů. V rolích zachránců nevystupují
hollywoodské hvězdy, nýbrž operátor, učitelka, student, účetní nebo řezník.

Základní pravidlo: předcházet úrazům
„V aquaparku působíme od jeho otevření před pěti lety,“ říká Hrtoň, který je předsedou místní skupiny Vodní záchranné služby Českého červeného kříže. Ta dohlíží také na bezpečnost návštěvníků krytého
bazénu v bývalém hornickém učilišti a účastníků vodáckých akcí na řece Ostravici.
Přehrada Olešná do jejího rajonu nepatří. „Povodí Odry ani zdejší magistrát nás neoslovily. Možná proto, že koupání se tu kvůli znečištěné vodě nedoporučuje,“ domnívá se předseda.
Kdyby se ale někdo topil, záchranáři mu přispěchají na pomoc.
Základním pravidlem vodních záchranářů je předcházet úrazům. A to i s vědomím, že se to lidem nemusí líbit. „Zvláště mládež nás vnímá jako policajty, kteří jí kazí zábavu. A také se k nám podle toho chová,“ připouští člen skupiny David Kutálek.
Za letního počasí aquaparkem denně projde až tři a půl tisíce lidí. „Vysvětlujeme jim, jak je nebezpečné
skákat přes bloky, z mostu a pláže mezi plavce, sjíždět skluzavku vestoje nebo si házet míčkem v zaplněném bazénu. Přesto někteří neposlechnou nebo se v aquaparku opijí. Ty odsud vyvádíme,“
pokračuje Hrtoň.
Jediným vážnějším případem mezi stovkami odřenin a tržných ran byl v aquaparku asi desetiletý chlapec, kterého našli u dna bazénu. „Byl tam jen chvíli. Nepřestal dýchat, byl v pořádku,“ klepe na dřevo Hrtoňův syn Adam.

V aquaparku jako v horské službě
Práce vodního záchranáře je dobrovolná a neplacená. „Přitom klade na člověka tytéž nároky jako na člena horské služby,“ tvrdí místopředseda skupiny Přemysl Minarčík. „Stejně jako oni se musíme
udržovat v kondici, věnovat stovky hodin školením a výcviku a musíme být připraveni kdykoli zasáhnout.“
Po celý rok učí záchranáři školáky základům plavání a zdravovědy. „Pokud u vody vydrží tak jako my, určitě se někteří z nich stanou našimi následovníky,“ věří Bohumír Hrtoň.