Štiky ochrání uměle vyrobený sliz

V táborských sádkách si nechají patentovat neobvyklý postup při tření štik. Rybáři s chemikem přišli na způsob, jak zabránit velkým ztrátám při rozmnožování těchto dravců.

Každé jaro získají odborníci ze štik jikry a mlíčí, aby smícháním docílili umělého oplodnění a líhnutí štiček. Dospělé ryby vracejí zpět do volné přírody. Tam ale mnohé z nich nepřežijí. „Při tření totiž dochází k poranění ryb a setření slizu. Otevírá se tak brána infekci a plísním,“ vysvětluje Oldřich Pecha, ředitel líhně.

Ryba po návratu do sádky může do tří až pět dnů zaplísnit a do tří týdnů uhynout.
Díky vynálezu táborského inženýra chemie Rostislava Másílka tomu ale od příštího jara bude jinak. Přišel s návrhem, jak úhynu zabránit.

Unikátní objev zachrání stovky ryb

„Štika bez slizu je jako člověk bez imunity. Když po stresujícím zážitku takto poraněná jde zpět do jordánské vody, je snadným cílem nákazy,“ říká chemik, který vymyslel „umělý sliz“. Tím ryby pomazal a poskytl jim prozatímní ochrannou vrstvu.

Štiky poté zůstaly týden ve sterilní vodě, kde si stihly znovu vytvořit sliz vlastní. Pak mohly zpět do sádek bez rizika, že onemocnějí.

Příští rok chtějí rybáři nově postupovat u všech štik. „Díky objevu nejen ušetříme, ale uděláme také maximum pro zlepšení životní pohody zvířat,“ podotýká Pecha. Zachránit tak může každý rok až čtyři sta ryb.

Štičí líheň v Táboře je největší ve střední Evropě. Malé štiky vyvážejí například do Francie, Itálie, Řecka nebo Německa. „Táborská štika je prostě evropský pojem,“ poznamenal Oldřich Pecha.

Svátek Josefa v polovině března je i svátkem rybářů ze štičí líhně v Táboře. Začíná sezona, štiky v rybnících jsou připravené na tření. To, že nadešel jejich čas, poznají prý i díky kvetoucímu podbělu. „Podobně jako tahle rostlina, je i štika poslem jara. Je tou první z ryb, která se začíná třít,“ vysvětluje Oldřich Pecha, ředitel líhně.

Na podbělový signál musí rybáři okamžitě reagovat, vyrazit na rybníky, natáhnout sítě a štiky přivézt do líhně. Ta se za nedlouho stane domovem milionů štičích potomků.

„Pomačkáním na břicho z vylovených samic a samců vypuzujeme jikry a mlíčí,“ popisuje Pecha. Jejich smísením, procesem umělého oplodnění, vzniká plůdek, ze kterého se vyvine malá štička. Její rodiče zatím putují zpět do sádek, do rybníků nebo taky na pekáč.

„Štičky od nás kupují do celé Evropy,“ líčí dalekou cestu ryb Pecha. Statisíce dravců ale míří i do českých rybářských revírů. A tak se lehko stane, že se některá táborská rodačka objeví znovu v místních sádkách. „Tady zplodí potomky a kruh se uzavírá, a zároveň vše začíná nanovo,“ vypráví Oldřich Pecha, který se sám narodil na vrcholu líhňařské sezony.