Štěpánkovy radosti: Vůně železa a růží
Do Poldovky nastoupil v roce 1965 jako nástrojař a zažil přerod socialistického závodu v kapitalistické vlastnictví podnikatele Vladimíra Stehlíka. Už v té době spěchal po práci k záhonkům a zelenému rozdělovskému pažitu.
Po rodině zahrádka
Moje největší záliba či životní radost? Nebudu si hrát na romantika a tvrdit, že rodina, když ta je samozřejmě na prvním místě. Ale z koníčků se nejraději vyžívám v práci na zahrádce. Škoda, že už odkvetly růže. Těmi svými se rád chlubím. Zahrádkářské geny jsem zdělil po tátovi, i když on byl na rozdíl ode mne ovocnář.
Práce kolem domu
Ve čtyřiadvaceti jsem koupil na dluh baráček a přestavěl si ho k obrazu svému. Rád totiž na domech i kolem nich dělám. Baví mě to.
Fotbálek a pohyb
Když mě omrzí keře a potřebuju si vyčistit hlavu také něčím jiným, vyhledávám sport. Denně cvičím i běhám. V minulosti jsem se léta pohyboval i kolem fotbalu. Vedl jsem SK Kladno a založil klub FK Rozdělov. Za mé éry jsme vytáhli SK do druhé nejvyšší soutěže. S Rozdělovem jsme kralovali okresnímu přeboru. Ale to už je minulost. V současnosti se motám hlavně kolem firemního fotbálku.
Vůně tekoucího železa
Šťasten je prý ten, kdo má své zaměstnání jako životní libůstku. Já se mezi takové lidi nebojím zařadit. Mám rád vůni železa a práci s lidmi v huťařině vůbec. Staří huťaři mi říkávali: „Drž se komínů a bude ti dobře,“ a měli pravdu.
Patriot divadla
Od knih, ale vlastně i od fotbalu je blízko k mé další zálibě, k divadelním hrám. Dvanáct let mám v kladenském divadle rezervované sedačky 24 a 25. Mrzí mě jen, že úroveň kladenského divadla má spíše sestupnou tendenci. Bohužel když v Kladně hostují soubory z Prahy, je to většinou, řečeno sportovním žargonem, extraliga, kdežto kladenské hry jsou výkonnostně mnohem slabší. Je to možná tím, že z našeho divadla odházejí kvalitní herci jinam.
Rozjímání o samotě
V poslední době jsem si oblíbil relaxování či rozjímání o samotě. Po celodenním shonu a různých střetech s lidmi s chutí vyhledávám samotu. Často se uchyluji do rozdělovského kostela či k Floriánu.
Od Vernea k faktům
Už jako kluk jsem ležel v knížkách. Z dvaačtyřiceti Verneovek jsem jich v mládí přečetl devětatřicet a ty zbývající již v dospělém věku. V současnosti mám rád předválečnou literaturu faktu.
















