Skvosty v archivu: nejstarší má 621 let

Kdyby se všechny dokumenty, které archiv v Henčlově opatruje, postavily vedle sebe, lemovaly by čtyři a půl kilometrovou cestu. V klimatizovaných místnostech je uskladněno 1847 fondů, jejichž jádro tvoří archivy a kroniky měst na Přerovku - od Kojetína až po Hranice.
Z dobových písemností je zřejmé, že nejpečlivější a nejdůslednější byli písaři z Lipníku nad Bečvou. Ti si dali záležet a přenechali dalším generacím studnici, ze které lze i po staletích čerpat informace. Archiváři tak mají od 15. století přehled o všech důležitých věcech, které se ve městě odehrály. Dokonce i kompletní účetnictví.

Historické skvosty

Nejstarší listina ale nepochází z Lipníku, ale z Potštátu. „Je z roku 1388 a vydal ji Boček z Kunštátu, děd Jiřího z Poděbrad. Ten předal potštátským měšťanům pivovar, který tam vystavěl. Měl být zdrojem jejich příjmu,” vzpomněl ředitel archivu Jiří Lapáček. Pergamenová listina má dokonce ještě originální pečeť. Původně byly její součástí i pečetě dvou svědků, kteří svým znakem potvrdili pravost dokumentu. Ty už ale vzal čas.
O tom, že vařit pivo a šenkovat víno byl vždycky výnosný kšeft, svědčí i další dokumenty, které pocházejí z doby, kdy na Moravě vládl pevnou rukou František z Ditrichštejna. Moravský gubernátor obyvatele Hranic, Lipníku a Drahotuš pořádně vydusil. Trpět museli za to, že po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 nezachovali věrnost nové vrchnosti a že radní měst nebyli katolíci, ale protestanti. Roku 1622 to Lipnickým všechno spočítal a sebral jim privilegia.
„Zřejmě nejvíce je postihlo odebrání práva vařit pivo a šenkovat víno. Omezeno tím bylo veškeré hospodářské podnikání,” přiblížil situaci nelehké doby archivář Jiří Lapáček.
Po šesti hubených a krušných letech zřejmě František z Ditrichštejna uznal, že měšťany řádně potrestal a milostivě jim jejich stará privilegia vrátil. Přerovský archiv dodnes uchovává tři knihy z let 1628 a 1629, které se staly důkazem, že lipničtí, hraničtí i drahotušští zase mohou vařit pivo a roztáčet mlýnská kola.

Dvě kostelní věže

Přerov je, co se dochování spisového materiálu a městských knih týče, nepoměrně chudší než jiná města v okrese. Většinu písemnosti zničil požár, který ve městě vypukl roku 1868. Co nestačili zničit husité při svých nájezdech, to si vzal oheň. Snad řízením osudu se přesto uchovala listina z roku 1436, jíž císař Zikmund omilostňuje Přerov za jeho činy. Usmiřovací listina měla být tečkou za obdobím, kdy byl Přerov přední moravskou baštou Husových přívrženců. Vok ze Sovince, kterému Přerov patřil, byl později za svou horlivou podporu husitských vojsk se vztyčeným ukazováčkem kárán. Příměří měla uzavřít právě listina, kterou nechal sepsat císař Zikmund Lucemburský. Odpuštěno dostal nejen Vok, ale i Přerované, kteří sympatizovali s husity. Osudy tehdejších obyvatel upadly po staletí v zapomnění, zažloutlá listina ale přežila
Dalším uchovaným přerovským skvostem je pečeť z roku 1489, která se zřejmě stala předlohou znaku města. Místo dvou současných hradebních věží se zubří hlavou mezi nimi jsou ale vyobrazeny dvě kostelní věže. Proč byly na pečeti věže s křížem, to je dodnes záhadou.

Křenovice podle křenu

Také Kojetínsko má v archivu několik vzácných písemných exemplářů. „K těm nejzajímavějším patří nejstarší znakové privilegium pro ves poddanskou na Moravě, které získaly Křenovice u Kojetína v roce 1496,” podotkl Jiří Lapáček. Dostaly takzvaný mluvící znak, což znamenalo názorné převedení názvu do znaku. A v tomto případě byla cesta jednoduchá. Křenovice byly odvozeny od slova křen a tato zelenina se objevila ve znaku vesnice. „Přitom je pravděpodobné, že název vznikl z nějakého jména, které slovo křen pouze připomínalo,“ připomněl archivář Lapáček.