Skončit s tvorbou graffiti? Jedině že by malování bylo zcela legální

Graffiti, a především tagy, tedy podpisy sprejerů, jsou pro mnohé neoblíbenou, ale neodmyslitelnou součástí Brna. Sedmička se podívala do brněnských ulic a vyzpovídala autory více či méně zdařilých malůvek.

Jednadvacetiletý Pavel (redakce jeho jméno změnila) se ke graffiti dostal ve třinácti letech. Přivedl ho k nim kamarád. Začali chodit do starých továren, hledali zapadlé zdi a tam malování zkoušeli. Co ho na graffiti láká a baví, popsat nedokáže.

„Je to, jako když namalujete obraz. Baví vás proces a to, že po vás něco zůstane,“ říká. Jako poškozování cizího majetku graffiti nevnímá. „Účel domu se jeho pomalováním nemění,“ argumentuje.

Sám podle svých slov nemá rád malování po domech s úplně novou omítkou. Přiznává, že takové věci se writerům, jak se tvůrcům graffiti v jejich slangu říká, stávají dost často v opilosti, kdy je touha po zanechání otisku nejsilnější. Podle Pavla je ale důležité vybírat si místa, která korespondují s celkovým projevem graffiti.

V ulicích nelze přehlédnout především menší podpisy -tagy. V původním pojetí pouličního umění měly svůj význam, autor si jimi značkoval své teritorium.

Obyčejní lidé dnes tagy vnímají spíše jako projev arogance a vandalství. „Ti, kteří se o to nezajímají, to stejně nikdy nepochopí. Abyste mohli číst tagy a jejich poselství, museli byste se o graffiti a jeho kulturu zajímat komplexně,“ vysvětluje Pavel.

Obvykle nepochopeni

Zkušení writeři poznají tagy ostatních a můžou podle nich soudit i kvalitu autorova díla, třeba to, jak má pevnou ruku.

Nejednoho Brňana rozlítí graffiti na památkách. Jejich opravy jsou nejdražší a zanedlouho je obvykle vandalové „ozdobí“ znovu.

„Město na odstraňování graffiti dává ročně okolo šesti milionů korun,“ říká mluvčí magistrátu Pavel Žára. Zvláštní aktivitu podle něj v boji se sprejery magistrát nevynakládá a nechává ji na strážnících.
Writeři samotní zastávají názor, že mají právo tvořit na veřejnosti. Přesto většina z nich malůvky na památkách neuznává. Writeři vandalové tak svým slušnějším „kolegům“ kazí reputaci. Někteří sprejeři neuznávají pojem městského majetku. Třeba jednadvacetiletý Karel (jméno redakce změnila).

„Kdo je město? Nejsou to snad lidi?“ ptá se Karel. To, že škody na městském mobiliáři nakonec zaplatí sami občané, uznává jen částečně a argumentuje tím, že mají veřejná prostranství sloužit všem.

„Já se taky nechci dívat všude na reklamy, a musím,“ srovnává. Karel i Pavel už měli kvůli graffiti problémy s dodržováním zákonů. Karel je v podmínce a Pavel se nakonec kvůli svému koníčku podíval i do vězení.

Protože neodpracoval veřejně prospěšné práce, které mu soud za poškozování cizí věci uložil, musel nastoupit výkon trestu. „Každá neodpracovaná hodina se rovná jednomu dni ve věznici,“ vysvětlila právnička Martina Šamlotová. Pavel si tak odseděl dva měsíce.

„Odkládal jsem to. Na veřejně prospěšné práce jsem neměl čas, potřeboval jsem chodit do práce,“ vysvětluje Pavel otevřeně a dodává, že jej trest od tvorby graffiti neodradil. Naopak. „Ještě ve vězení jsem si říkal, kam půjdu malovat, až mě pustí,“ říká. A šel. Třetí den po propuštění z věznice.

Ani Slier, jak si říká další writer, se malování v ulicích Brna nevzdal, ačkoli má potíže se zákonem. Je mu šestadvacet let a graffiti se věnuje od svých třinácti. Sám přiznává i přes všechny komplikace, které s sebou život writerů nese, že se graffiti nevzdá.

„Jde o životní styl a postoj, tomu nemůžete jen tak utéct, když vás to jednou chytí. I když to znamená vést dvojí život,“ vysvětluje se zápalem. I když ho vášeň pro malby v ulicích stála nejedno zaměstnání a problémy ve vztazích, nevzdal by se ho.

I přes problémy se zákonem se vydává několikrát měsíčně do nočních ulic Brna a maluje. Dělá to přes deset let a náklady na odstranění svých výtvorů odhaduje už na miliony korun.

Likvidační četa

Za dvě hodiny je schopen pomalovat plochu o dvaceti metrech čtverečních. A i když ho policie několikrát u malování chytila, nemá strach, že by šel do vězení.

„Většina lidí, co dělají graffiti a jdou do vězení, tam není jen za malování. Nikdo to nepřizná, ale hodně z těch, co sedí, mělo na svědomí i jinou špínu,“ říká otevřeně Slier.

Má na mysli například dealování drog. Sám se od podobných věcí distancuje. V práci se udrží tak tak a vydělává si, jak může. Věnoval se i grafice, po které nakonec profesně sáhne hodně writerů.

Pracovat sprejeři musejí, aby měli na barvy. Plechovka stojí od čtyřiceti korun, ceny těch nejdražších se pohybují i okolo dvou set korun. Dnes už jsou v Brně i specializované obchody, dříve se ale party kluků vydávaly pro spreje do obchodních středisek. Na barvy se společně skládali a nezřídka některá plechovka skončila v batohu bez zaplacení.

I přes mnohé problémy, které s sebou jejich životní styl nese, se ho zřejmě nevzdají. V očích většiny lidí jsou to vandalové a uznání se dočkají za svá díla stěží, ale to je pro ně vedlejší.

Na otázku, jestli by dělali graffiti, kdyby bylo legální, odpověděli všichni tři stejně. Nedělali.

STRÁŽNÍCI: ZADRŽENÝCH SPREJERŮ STÁLE UBÝVÁ

Přestože autoři graffiti z Brna často tvrdí, že nejsou vandalové, brněnští strážníci každý rok několik sprejerů zadrží. Svými výtvory totiž ničí městský nebo soukromý majetek.

Pomáhají kamery

„S případy sprejerství se strážníci setkávají několikrát do měsíce. „Někdy zaznamenáme tři případy týdně, jindy se tři týdny neděje nic,“ říká mluvčí strážníků Denisa Kapitančiková. Každého zadrženého sprejera strážníci předají k dalšímu šetření policistům. „Vždy se jedná o trestný čin sprejerství, při kterém výše způsobené škody nerozhoduje,“ říká mluvčí. Škody, které sprejeři graffiti napáchají, posléze vyčísluje majitel nemovitosti nebo jiné věci. Třeba vozu městské dopravy.

Úspěšnost dopadení pachatelů podle Kapitančikové závisí nejen na práci policie, ale i Brňanů. „Strážníkům při dopadání sprejerů výrazně pomáhá kamerový systém a pozorní Brňané a i řidiči dopravního podniku, kteří jakmile vidí sprejery, volají na linku 156,“ popisuje policejní mluvčí.

Graffiti často „zdobí“ nezletilí writeři. „Zadržení sprejeři jsou obvykle ve věku od 12 do 25 let,“ říká Kapitančiková. Případů sprejerství je podle ní v poslední době výrazně méně než v minulých letech.

Graffiti už je out

„Může to být zmíněným a rozšiřovaným kamerovým systémem, postihy nebo větším počtem legálních ploch,“ uvažuje mluvčí strážníků.

Podle oslovených sprejerů je to i tím, že graffiti už není tolik v módě. Nejvýraznější pokles zadržených sprejerů nastal v roce 2005, kdy se rozšířily legální plochy na tvorbu graffiti.

STATISTIKA

2012 (od ledna do dubna) • 7 zadržených sprejerů

2011 • 27 zadržených sprejerů

2010 • 36 zadržených sprejerů

2009 • 37 zadržených sprejerů

2005 • 38 zadržených sprejerů

2004 • 111 zadržených sprejerů

2003 • 140 zadržených sprejerů