Sfoukne prach ze starých partitur. Pak je křísí
Kdyby existoval stroj času a přemístil by hudebníka Marka Čermáka do osmnáctého století, vůbec by se nezlobil. Oblékl by si frak, sedl k varhanám a jeho ruce by vykouzlily melodie, ze kterých by dámy v dlouhých šatech omdlévaly. Tento třiatřicetiletý dirigent, cembalista a varhaník je dalším přerovským rodákem v seriálu Generace 77. V něm se zpovídá z toho, co pro něj znamená osmnácté století, které jeho srdci učarovalo.
„Dokonce jsme si s manželkou koupili v Lulči u Brna stavení z osmnáctého století, kterému vracíme jeho někdejší podobu. V té době se cítíme zkrátka dobře. Ať už u kachlových kamen nebo v koncertních síních,“ říká obdivovatel baroka.
Hudbu má v krvi
Na klavír začal hrát Čermák už v šesti letech. „Jsem z hudební rodiny, většina mých předků měla vztah ke klavíru nebo k houslím. Proto i u mne bylo samozřejmé, že se budu hudbě věnovat,“ říká Čermák. Už od začátku patřil v přerovské „lidušce“ k talentovaným dětem, které mají cit pro hru i výraz.
„Na klavír hrál rád, málokdy jsme ho museli nutit. Ve dvanácti letech si oblíbil Ludwiga van Beethovena a staré klasiky. U těch už zůstal,“ vzpomíná umělcova matka Dagmar Čermáková.
Když byl na Gymnáziu Jakuba Škody, koketoval s myšlenkou, že by mohl na Janáčkově akademii múzických umění studovat orchestrální dirigování, ale lákala ho i farmacie nebo biochemie. Nakonec zvítězila láska k umění.
Na přijímačky mladého umělce připravoval šéfdirigent brněnské filharmonie, který nepochyboval o jeho nadání. A nezmýlil se - hned na první pokus Čermáka na konzervatoř přijali. Později se začal věnovat barokní interpretaci a hře na cembalo, kterou zdokonaloval u izraelského cembalisty Shaleva ad El, další zkušenosti sbíral od umělců na zahraničních kurzech.
Dnes je Marek Čermák vedoucím souboru Musica Figuralis. Na cembalo a varhany hraje i v nejrůznějších tělesech, které se zaměřují na díla z 18. století. A také je dirigentem projektů několika souborů. Vystupuje nejen v České republice, ale i v zahraničí, kde představuje díla zapomenutých moravských skladatelů.
Oživuje staré listy
Jednoho dne Čermák zjistil, že hrát tradovaná díla velikánů, jako je Beethoven, Bach či Mozart, mu nestačí. Začal proto objevovat skladby zapomenutých starých autorů. Objížděl chrámy, farnosti i archivy a v nich hledal zaprášené notové záznamy, které třeba celá staletí nikdo nedržel v ruce.
Chvíle, kdy sfoukne prach ze starých partitur, a začne je křísit k životu, jsou pro něj posvátné. „Důležité pro mne bylo setkání s farářem z Moravského Berouna. Ten našel před deseti lety na farní půdě rozházené, ručně psané noty. Prohlédl jsem si je a zkusmo si vybral jednu mši. Po půl roce jsme ji při slavnostní liturgii hráli v tamějším kostele,“ vzpomíná Čermák.
Touha poznávat práci svých předchůdců v něm po prvním úspěchu vzplála. Zjistil, že fary vesnických kostelů, jejich kůry a půdy mnohdy skrývají netušené bohatství. A aby svou badatelskou činnost zbytečně netříštil, zaměřil se hlavně na střední Moravu, kde má i podporu církve.
„Například na farní půdě v Kokorách u Přerova jsem objevil rozsáhlou sbírku hudebnin po místní kantorské rodině Geisslerů. Je v ní spousta mší, pašijové zpěvy, requiem, litanie i koledy. Několik děl jsem už zpracoval a představil na koncertech v Olomouci a Přerově. V mnoha případech jde o díla anonymní a já po jejich autorech pátrám,“ podotýká Čermák.
Další významný „úlovek“ našel na faře v Přerově-Penčicích, kde objevil kompletně dochovanou knihovnu ze sedmnáctého až devatenáctého století. A v ní dokonce i cyklus písní podle církevního roku pro lid český a německý z roku 1695.
Adventní koncert
Kdo by se chtěl seznámit s hudbou Marka Čermáka a souborem Musica Figuralis, může si po novém roce koupit nové CD, které právě v těchto dnech hudebník natáčí.
„Naživo ho mohou lidé vidět v pátek 10. prosince na adventním koncertě v kostele svatého Michala na Šířavě,“ zve na synův koncert Dagmar Čermáková. Návštěvníci se tu mohou v předvánočním čase těšit na poslech symfonií moravských a slezských skladatelů zahraných na dobové nástroje.
