Sexuolog: deviant má chybu v mozku
Zatímco veřejnost pokládá lidi s odchylnou sexualitou za zrůdy, sexuolog Aleš Kolářský pro ně má pochopení. Spartakiádního vraha Jiřího Straku dokonce chválí za to, že pomohl posunout vědecké poznání. „Tím, jak spolupracoval, zčásti odčinil své zločiny,“ říká osmasedmdesátiletý expert.
To je troufalé prohlášení, když uvážím, že má na svědomí mimo jiné tři vraždy a pět znásilnění.
Já jsem ho poznal jako šestnáctiletého, intelektuálně zvídavého hocha, který se chtěl o své deviaci co nejvíc dozvědět. Vyšetřoval jsem ho tenkrát na přístroji zvaném falograf a pomáhal kolegům s posudky. Vše, co o sobě věděl, ochotně popisoval, a tím nám pomohl odhalovat deviace těch, kteří nespolupracovali.
Není to až příliš tolerance pro zločince takového formátu?
Taky mi to nešlo hned. Když jsem se v mládí otřásl nad nějakým sexuálním vrahem, můj učitel, skvělý sexuolog Kurt Freund, mě hned napomenul. Říkal mi – odsoudit je snadné, ale my jsme placení za to, že se pokoušíme porozumět.
Jak přesvědčíte laika, aby k deviantovi necítil odpor?
Jde to snáze, když zaujmete klidný přírodovědecký postoj. Už Masaryk říkal, že k dobrému poznání je potřeba lásky. Devianty nikdo v lásce nemá, a tím je naše poznání ztížené. Musíme to ale překonat. Deviace je vrozená. Tak jako není naší zásluhou, že máme normální sexualitu, není jejich vinou, že ji normální nemají. Představte si to jako chybný program v mozku. Pro většinu deviací může ale dobrý sexuolog najít ventil v mezích zákona.
Čím konkrétně spartakiádní vrah prohloubil vaše poznání?
K obětem se choval predátorsky, jako lev, když zakousne antilopu. S každou další vraždou se učil, jak kořist co nejrychleji znehybnit. To není sadismus. Deviace je vnitřní motivační zvláštnost a má velice mnoho podob. Sadisté utrpení oběti prodlužují.
Patří mezi ně i vrah z Kmetiněvsi, který ve svých čtrnácti letech usmrtil školačku?
Podle mě ano. Vyšetřoval jsem ho dvakrát a diagnostikoval jako sadistu. Vyčerpávající odpověď na tuto otázku by nicméně vyžadovalo náročnou srovnávací studii. Víc vám o něm ale nepovím.
Zkuste mi tedy alespoň popsat, co se v takovém člověku děje?
Když sexuální agresor potká na osamělém místě neznámou ženu, může to u něj navodit okamžitě takový stav, jaký u běžného muže nastává až těsně před vyvrcholením. Jen si to zkuste představit. I u flirtu na jednu noc se odehraje alespoň zkrácený proces namlouvání. Sexuální agresor však vystartuje z nuly, je to okamžitý skok do erekce. Ovládací schopnosti jsou pak takřka vymizelé, zejména poprvé, kdy je tím sám zaskočen, takže ani nemůže dělat protiopatření.
Potom ale společnost asi nelze ochránit před těmi, kteří v sobě deviaci právě objeví.
Naštěstí existuje proces sebehledání. Často se nebezpečná deviace projeví nejprve méně závažným deliktem, a to je příležitost vyšetřit, jaký vnitřní motivační mechanismus tam působil. Někteří zajdou za odborníkem i preventivně.
Zažil jste někoho takového?
Vzpomínám si na jednoho pacienta, hospitalizovaného pro depresi. Když jsem mu promítl obrázek hezké ženy s odhaleným krkem, silně ho to vzrušilo. Svěřil se mi, že si okamžitě představil, jak by jí ten krk prokousl. I když zatím snad jen v představě, ta úchylka tam byla a mohlo se včas zasáhnout.
Vím, že úchylky jdou napříč sociálními vrstvami, bez ohledu na vzdělání, přesto: Proč nám laikům dělá takové těžkosti představit si charakterního devianta?
Najít vnitřní motivaci deviantního chování je náročné. Laik na to nemůže přijít, a proto má sklon klasifikovat devianty jako jedince s pochybným charakterem. Ale pomněte, že existuje mnoho lumpů s násilnickou povahou, kteří nikdy nespáchají sexuální delikt. Pomáhá jim normální sexualita, především její složky namlouvání.
Může se sadista zamilovat?
Člověk s normálním sexuálně motivačním systémem směřuje k prožitku lásky. Na rozdíl od nás, agresoři schopnost velké lásky nemají.
Jak účinně lze ten chybný program v mozku opravit?
Moje sexodiagnostika slouží k tomu, abychom v populaci sexuálních delikventů našli tu malou menšinu krajně nebezpečných deviací a takové lidi radikálně léčili. A ty nejtěžší přesvědčili k chemické či chirurgické kastraci. Ta je natolik účinná, že se recidiva blíží k nule.
