Seidel: databanka společné paměti

Mimořádně bohaté svědectví Fotoateliéru Seidel, v němž se dochovalo obrovské množství snímků i dokumentů, je teď nově dostupné nejen obyvatelům a návštěvníkům Českého Krumlova. Obrázky svých předků i míst, z nichž mnohá během století zcela změnila tvář, si totiž mohou prohlížet a objednávat zájemci odkudkoli. Stačí se připojit na webové stránky www.seidel.cz.

Je to most do minulosti, která byla velmi dramatická a přinesla převratné objevy, ale také hluboké křivdy. Své o nich věděli jak tito fotografové, tak fotografovaní. Jejich potomci, ale i lidé zajímající se o historii i proměny krajiny a měst, mohou díky snímkům a jejich pečlivě vedené evidenci leccos pochopit.

Čekají tisíce dotazů

Ačkoli je Josef Seidel, hlavní postava příběhu tohoto ojedinělého fotoateliéru, spjat především s Českým Krumlovem a Šumavou, význam jeho díla přesahuje region. Proto je jeho zpřístupnění mezinárodní událostí.

„Volají k nám stovky lidí, zejména Rakušané a Němci. Teď čekáme, že nás zahltí tisíce dotazů,“ uvedl ředitel Českokrumlovského rozvojového fondu Miroslav Reitinger. Vyhledávání je bezplatné, ale fotografie kryje znak, takže je nelze přímo stahovat.

Fond, který je stoprocentní dceřinou společností města, Seidelův dům koupil v roce 2005. Fotoateliér i obytnou část včetně zahrady rekonstruoval tak, aby zůstaly co nejautentičtější.

Přesně před rokem zde otevřel muzeum Fotoateliér Seidel. V nedávné soutěži muzeí Gloria Musaealis za ně získal nevyšší odborné ocenění v oblasti muzejnictví.

Dům, v němž se host cítí jako na návštěvě u dědečka, dává i šanci víc porozumět společným dějinám Čechů, Němců a Rakušanů. Skrývá příběh o počátcích fotografie psaný dvěma generacemi autorů, kteří vytvořili obrazovou kroniku česko-německo-rakouského pomezí konce 19. a první poloviny 20. století. Většina lidí, které fotografovali, měla německou národost a po válce musela pryč.

Světový unikát

Josef Seidel a jeho syn František bydleli a tvořili v domě číslo 272 v Linecké ulici. Dochovalo se tam jak původní fotografické i osobní vybavení, tak sbírka prací, které zde vznikly. Svým rozsahem a systematičností je toto dílo ojedinělé i ve světovém měřítku. Čítá téměř sto čtyřicet tisíc skleněných desek i celuloidových negativů a pozitivů, pohlednicová alba a další poklady. Kontury zaprášených časů dokresluje podrobná a pečlivě vedená dokumentace, například knihy se jmény a adresami portrétovaných.

Digitalizace celého odkazu, do níž je zapojeno i Muzeum Šumavy v Pasově, potrvá do roku 2011. Nyní jsou veřejnosti zpřístupněny tři tisíce snímků. Nákladnou a pracnou službu podpořily peníze z Unie, z níž muzeum nyní získalo na zpracování kompletního díla přes dvacet milionů korun.

Ačkoli žil Josef Seidel v Krumlově, za svými motivy vyjížděl do širokého okolí. Fotil tedy i Budějovice, Písek, Hlubokou, dochovaly se dokonce i snímky z Mariánských Lázní.

Budějovice vstoupily Josefu Seidelovi do osudu. V roce 1905 se zde oženil v evangelickém kostele s Elizabeth Brod, odbornou učitelkou, která žila v Pohůrce. Rodina pak z Krumlova často na Pohůrku jezdila k babičce na návštěvu.

„Otec se syny šli většinou pěšky, maminka jela vlakem,“ zjistila z pečlivě vedených zápisníků Pavla Křišťanová z muzea. Takových drobností, které ilustrují život v minulém století, lze najít požehnaně.