Šéf tisíců lidí doma krotne
Zdravotnické prostředí hraje v rodině ředitele brněnské Fakultní nemocnice Romana Krause větší roli, než by leckdo čekal. Nejenže Kraus šéfuje jedné z největších nemocnic v republice, také jeho manželka Markéta v ní pracuje jako zdravotní sestra a před osmnácti lety se seznámili kde jinde než v nemocnici. Pro změnu u svaté Anny.
„A někdy večer se díváme na Ordinaci v růžové záhradě, i když to už bývá Roman v polobdění,“ vypráví Krausová. Nic se ale nemá přehánět, a to ani u Krausů. Při manželském povídání jde práce stranou. Na zdravotní témata dochází až na konec. „Pokud Roman nezůstane na jednání až do noci. Je tak trochu workholik. A vždycky byl, vše dělal naplno. Nikdy nebude mít práci, ve které by zůstal do určité hodiny a brzo přišel domů. Ale tak je to od začátku, zvykla jsem si na to,“ říká Krausová. Coby odborník v anesteziologii a intenzivní medicíně byl Kraus vytížený už v době, kdy se se svou budoucí manželkou seznámil.
„Tehdy působil jako primář oddělení ARO u svaté Anny, já jsem byla sálová sestra na druhé chirurgii. Na Silvestra jsme spolu náhodou sloužili a padli jsme si do oka. Pamatuji si, že jedna z jeho prvních otázek byla, jestli umím vařit,“ vzpomíná s úsměvem Krausová. Zanedlouho šli na rande do baru Pitkin v Králově Poli a jen co uplynuly dva měsíce, byla svatba. „Jenže v práci jsme se skoro nepotkávali, každý jsme byli na jiném oddělení,“ podotýká třiačtyřicetiletá zdravotní sestra.
Později se Kraus postavil do čela nemocnice u svaté Anny a od roku 2007 je ředitelem Fakultní nemocnice Brno. Náhoda ale zařídila, že sexuologické oddělení, kde Markéta Krausová pracovala, se přesunulo pod správu Fakultní nemocnice. A tak má drobná plavovláska jako nejvyššího nadřízeného svého manžela. „Doma jsem ale pánem já. Roman říkává, že toho rozhodování má za celý den tolik, že to doma nechá na mně. Ani hádat se nechce, přitom já jsem v tomhle tak trochu Italka,“ přiznává Krausová.
Rodina Krausových, která čítá také třiadvacetiletou dceru Markétu, šestnáctiletou Ninu a sedmiletého syna Václava, ale nemusí být spjatá se zdravotnictvím navždy. „Pozice ředitele je vrtkavá. Jsem si ale jistá, že by manžel nezůstal jediný měsíc doma. Našel by si jiné místo, třebaže manažerské a v jiném oboru,“ domnívá se Krausová.
