S uniformou oblékají hrdost 1. republiky
Při mimořádných příležitostech „odhodí civil“ a berou si prvorepublikové vojenské uniformy. Třeba o státních svátcích. Stojí v nich i čestnou stráž u pomníků.
Repliky uniforem si nechávají šít v originálním střihu, aby vypadali jako vojáci českoskoslovenské armády z roku 1938. Mladí muži si ale nechtějí hrát na válku. Obdivují hrdost a ideály obránců vlasti.
Uniforma se stala také zpestřením při prohlídkách jejich muzea pevností, které mají na vrchu Kočičák nad Chomutovem. V dobovém oblečení se účastní i vojensko-historických ukázek po celém Česku.
O historii Československa a o jeho pevnosti se Jiří Piramovský zajímá polovinu svého života. Už v dětství skládal modely vojenských bunkrů.
„To mě přivedlo k prvorepublikovým opevněním. V ten moment člověka napadne, kdo a proč je postavil. Kde všude bunkry byly a jaké měly vybavení. Třeba ty, které jsou dodnes v okolí Chomutova,“ přemítá třicetiletý technolog energetických opraven.
Obdivuje nadšení z první republiky, především za mobilizace. Řekl si, že se o té době musí dnešní lidé dozvědět víc. „Jsou mi blízké její ideály. Hlavně hrdost a srdce pro naši vlast,“ podotýká.
S partou stejně naladěných nadšenců proto začali před časem opravovat pět ze sedmi opevnění na Kočičáku. Pevnosti původně sloužily pro bezprostřední obranu Československa.
Pak založili Muzeum československých opevnění z let 1936 až 1938, kde pořádají i prohlídky.
„Tenhle koníček je už součástí mého života. Když nepracuji na historických podkladech, jsem u bunkrů nebo vyrážím s přáteli na výpravy,“ popisuje Piramovský.
Rodinu svým nadšením ještě úplně nenakazil. „Manželka Lenka můj koníček toleruje. Průzkumných akcí po opevnění se s námi účastnila i dcerka Magdalénka, která vše bedlivě pozoruje z kočárku,“ směje se Piramovský.
Pilířem muzea je lehké opevnění, které je spíše symbolem zániku krátkého období první republiky.
Lidé z klubu vojenského opevnění provozují také naučnou stezku. Vede kolem Kočičáku a lemují ji informační tabule. Návštěvníci na nich vidí například kopii Mnichovské dohody, mapy pohraničí a další zajímavosti.
Průvodci muzea vyprávějí návštěvníkům také o zrodu Československé republiky a veškerá fakta týkající se těchto necelých tří dekád dvacátého století.
Sdružení má v současné době dvanáct členů. Osm z nich zároveň dělá v pevnostech průvodce.
Loni na Kočičáku organizovali několik akcí pro děti a na Silvestra tam pořádali výšlap.
Nechyběli při otevření Muzea na demarkační linii v Rokycanech, na Dni Československé obce legionářské ve Stříbře.
V loňské sezoně, od dubna do října, zavítalo do jejich muzea 1260 zájemců. „Rekordem v návštěvnosti se stal 19. červen, kdy si naše pevnosti a naučnou stezku přišlo prohlédnout 285 lidí,“ pochvaluje si předseda sdružení Piramovský.
Muzejníci pracně rozebrali hliněný val, přihrnutý k bunkru, aby jeho podobu co nejvíce přiblížili originálním fotografiím z roku 1938.
Přivezli na Kočičák i protitankové překážky, rozsocháče, z vojenského újezdu Hradiště. Muzeum je získalo od ministerstva obrany.
Nezůstávají ale jen doma. Podnikli průzkumné expedice do předválečných belgických opevnění, navštívili francouzskou Maginotovu linii, německé opevnění Atlantický val i úkryty pro tajné zbraně Třetí říše.
Letos pojedou s expedicí Slovinsko do předválečných opevnění bývalé Jugoslávie a také na expedici Jižní Morava.
Třiadvacetiletý Jan Miško z Chomutova patří k nejmladším členům sdružení. I on se o vojenskou historii zajímá od dětství. „Snad každý kluk přičichl alespoň na krátkou dobu k vojenství,“ je přesvědčený Miško .
Nadšení pro uniformu Miškovi zůstalo i v zaměstnání. Ve volnu příležitostně obléká jako jeho kolegové prvorepublikový stejnokroj, v práci uniformu pražské hradní stráže.
„Skutečně válčit bychom ale nikdy nechtěli,“ shodují se chomutovští milovníci vojenské historie.
