S detektorem a jeřábem slídí Švédskem. Loví meteority za miliony

Kdo spatří řezbářské kousky Bohumíra Havla v budějovických parcích, bude mít o jeho zálibě brzy jasno. Kromě práce se dřevem má však i dalšího koníčka. Meteority. Za hledáním vesmírných těles, která spadnou na zem, neváhá ujet tisíce kilometrů autem.

S přáteli, lopatou a detektorem nachází za severním polárním kruhem opravdové unikáty. Například tunový meteorit s hodnotou necelých tří milionů korun. Zájemci se na něj mohou podívat v Národním muzeu v Praze.

Sbíráte meteority, vyřezáváte sochy ze dřeva. Uchvátila vás příroda?

Nejsem žádný profík, jenom amatér. O kameny se ale zajímám už od útlého dětství. Narodil jsem se v Prachaticích a bydleli jsme ve Vitějovicích. Tam je hrad Osule a já jako klouček byl malý zlatokop. Po válce, když tudy Němci ustupovali, zde nechávali spousty věcí a nacházeli jsme hodně zbraní. Měl jsem od kulometu až po pistole všechno možné. Vyzbrojený jsem byl perfektně. Pak přišly Netolice. Na naší zahradě jsme tehdy nacházeli s bratrem různé střepy, protože ta zahrada je na keltském území. Odtud už byl jen krůček ke kamenům.

Jak daleko jezdíte za lovem meteoritů?

Odtud z baráku to mám na naleziště tři a půl tisíce kilometrů. Jezdím přes Německo, Dánsko, pak dvěma trajekty do Švédska. Projedu přes celé Švédsko do Monia, kde právě kdysi dávno spadl meteorit. Švédové tam v roce 1906 udělali první nález, kolega se o tom dozvěděl a asi před deseti lety jsme tam vyrazili poprvé my. Je to až za severním polárním kruhem.

To jste byli tenkrát nováčci v oboru.

Tenkrát jsem nejel, ale byl tam můj syn. A právě tehdy byli nejvíce úspěšní a našli zatím ten největší kus meteoritu, který jsme vůbec kdy vykopali. Váží 950 kilogramů. Fígl je právě v tom, že tyto meteority netvoří krátery, takže my je musíme kopat z hloubky dva až tři metry pod zemí. A protože jsou to meteority železité, máme na ně detektory kovů. Jeden velký s rozsahem pěti metrů a druhý menší na přesnější určení správného místa.

Dá se něco podobného najít i tady v Čechách?

Našly se v Příbrami nebo u Jindřichova Hradce. Meteoritů padá zhruba dvacet tisíc do roka, ale když jsou malé, tak shoří v atmosféře. Pokud je už najdete, je to opravdu vzácné. Vždyť ty meteority obsahují devadesát procent železa, sedm procent titanu, jeden a půl procenta niklu a platiny. Takové jsou zatím jen tři kusy na světě. Dva mám já a třetí jsem dal do sbírek Jihočeského muzea.

Jaká jsou naleziště ve světě?

Známé je jedno v Americe, které má kráter patnáct kilometrů po obvodu. To je skoro tak velké jako Bezdrev. Pak jsem zvaný na hledání i do Ruska, něco spadlo i v Austrálii. Tam mají dokonce na hledání jakési traktory s magnety a meteority se jim na to krásně samy přilepují. Potom hodně meteoritů skončí v moři, tam už je však nikdo nenajde.

Dá se nějak zjistit, odkud z vesmíru meteority létají?

Ano. Vědci se domnívají, že to je z Marsu. Jestli jsou vesmírného původu, poznají tak, že kámen meteorit rozříznou laserem nebo rozbrusem. Musí totiž mít speciální obrazce. Odhaduji, že jsou staré přibližně dva miliony let.

Jak vypadá vykopání meteoritu? To nebude hračka, dostat tunový kámen ze země.

Jezdíme do Švédska autem s károu. Pak kopeme velké jámy, ale pěkně postupně. Vždy kousek po kousku. Balvan podvážeme popruhy a vytáhneme nahoru s pomocí navijáku nebo malého jeřábu. Pod meteorit dáme podložku, která se pak naloží na káru. Jámy pochopitelně musíme zase zahrabat. Ale s tím tunovým nálezem byla docela potíž. Hned po nálezu jsme si ho označili a dojeli pro něj až další rok. Protože až k jámě autem nemůžete zajet, tak jsme asi dva kilometry k místu dotlačili káru. Když byl meteorit naložený, tak pomocí tak zvaných hupcuků jsme strom od stromu pomalu káru posouvali. Když jsem ho vezl domů, zastavili mě policisté u Stockholmu a chtěli mi dát dýchnout, že prý jsem pil. Jenže vtip byl v tom, že mi kára jezdila za autem ze strany na stranu, jak to bylo těžké. Proto si mysleli, že jsem byl opilý.

Zažil jste ve Švédsku něco nepříjemného?

Ano. Povím vám jeden takový příběh. Našli jsme totiž ještě větší a těžší kámen než ten, který jsme si přivezli domů. Ale byl tam s námi ještě jeden Švéd. Místo nálezu jsme si označili a odjeli si pro věci, protože nám nešel dlouho vyndat. Když si ve Švédsku takto svůj nález označíte, neukradnou vám ho. Jenže ten lump nám nakonec nález ze země vykopal. Asi měl traktor. Kámen měl tunu a dvě stě kilogramů k tomu. Potom jsem slyšel, že okolo nás také hledali Rusové, kteří údajně našli čtyřtunový. Jenže to není podložené. Třeba ho najdeme my, snad ho neodvezli. Jenže to abychom si vzali jeřáb.

Přitom ve Švédsku se moc nekrade.

To máte pravdu, dům i auto tam necháte bez problémů odemčené. Ale oni nás trochu sledovali. My jsme na ně chtěli vyrukovat, že ten meteorit je náš, ale nedali se. Ale právě i tím se celá věc s nalezišti rozkřikla. Takže tam jezdí Rusové, Němci, Američani nebo Dánové. Abych vám řekl pravdu, letos v červnu do Švédska asi pojedu naposledy. Chceme všechno zase přivézt zpátky k nám. Pořád máme naše lokality, kde snad něco bude. Jinak je to tam už jako při zlaté horečce. Když už mluvím o zlatu, máme letos v létě v plánu také zkusit rýžovat zlato.

Hledání a sbírání meteoritů je jen váš koníček, nebo si tím i přivyděláváte?

Ani sochy ani meteority vás neuživí, to bych to musel dělat ve velkém. Ale ozývali se mi už zájemci, že by ode mne meteority koupili. Něco jsem musel prodat, protože detektor kovů stojí sedmdesát tisíc korun. Pak cesta vám taky něco sebere, jezdíme tři a půl tisíce kilometrů jen tam. Živobytí ve Švédsku na dva až tři měsíce také něco stojí. Zájemci jsou hlavně z ciziny. Třeba Japonci z meteoritů dělají jejich slavné samurajské meče. Nebo šperky a pouzdra na hodinky. To pak dáte za jedny hodinky milion korun.

Nebojíte se o meteority při převozu?

Původně jsem chtěl s tunovým meteoritem jet přes Finsko a také přes Rusko. Jenže švédští policisté mne varovali, že by nás mohli okrást. Řekl jsem si, že na káře vezu tři miliony korun, tak jsem raději jel jinudy. Vždy jsme ale dojeli v pořádku.

Když bude mít někdo zájem zhlédnout meteority přímo v Budějovicích, má šanci?

Zatím je jeden v Jihočeském muzeu. A plánuji, že jim dám ještě jeden, který má sto dvacet kilo. Určitě ale zase něco přivezeme, toho se nebojím.

CO JE TO METEORIT?

• Jedná se o menší kosmické těleso, které spadlo na Zemi.
• Pokud středně velký nebo větší meteorit vletí do zemské atmosféry, nastává světelný jev, který se nazývá meteor, v případě větší jasnosti bolid.
• Rychlost meteoritů v atmosféře dosahuje obvykle 11–72 kilometrů za sekundu.
• Na světě je známý pouze jediný případ, kdy meteorit zasáhl člověka. Udál se v roce 1954, kdy meteorit zasáhl obytnou budovu ve Spojených státech amerických a popálil spící ženu.
• Meteority se dělí na dva základní typy – chondrity a siderity.
• Podle složení lze meteority dělit na železné, kamenoželezné a kamenné, přičemž kamenné jsou nejhojnější.
• Nejlépe se nacházejí meteority železné, jelikož jsou vůči okolí velmi atypické, a tedy snadno rozpoznatelné. Dalším důvodem je, že nepodléhají rozrušování okolním prostředím.
• Meteority pocházející přímo z komet neexistují, protože jejich materiál je příliš křehký na to, aby přežil let atmosférou.