Rozumí si, ale na klucích se neshodnou

Sestry Pelcmanovy se ve stolním tenise vzájemně podporují. Hádky z tréninku řeší při nákupech.

V útulné restauraci sedí za stolem, popíjejí kávu a povídají si. O životě, škole a hlavně ping-pongu. Sestry Pelcmanovy, které v extralize hájí barvy Hodonína, mají vždy o čem mluvit.

„Co se ale týká kluků, v těch se neshodneme. Každá máme jiný vkus,“ hlásí svorně a šibalsky se usmějí. Přitom se může zdát, že mezi sebou zápasí o místo na výsluní. Hodonín má v extralize dva týmy, ovšem veškerou pozornost na sebe strhává pouze áčko. V tom hraje sedmnáctiletá Ivana. O dva roky starší Alexandra se bije v béčku.

„Závist? Kdepak. Vše bereme sportovně,“ říká Alexandra, která také hrála v prvním družstvu, ale po maturitě odešla na vysokou školu do Prahy. Volné místo tak obsadila sestra.

Rivalita na tréninku

„Loni jsem hrála za Bor, ale do Hodonína jsem se zase vrátila. Sice nemůžu hrát superligu, ale jsem realista. Na vysoké škole už nemám tolik času, abych stíhala tak náročné zápasy,“ vysvětluje starší ze sester.

Obě se vzájemně respektují. „Saša si zaslouží uznání. Zvládá studovat a ještě výborně hraje ping-pong,“ nabízí Ivana pohled na sourozence.

Dokonce tvrdí, že sestra má výhodu. Zatímco Ivana se pere o post trojky se zkušenější Natálií Horákovou, Alexandra hraje za béčko každý zápas. „To ale neznamená, že bych jí záviděla,“ poznamenává mladší ze sester.

Ovšem pozor. Harmonická idyla zmizí, když se proti sobě postaví na tréninku.

„Občas máme období, kdy se pohádáme. Na druhou stranu přijdou chvíle, kdy si proti sobě suprově zahrajeme,“ vypráví mladší ze sester.

Když už na sebe vyštěknou několik ostřejších slov, po tréninku na ně rády zapomenou. Nad kávou, v čajovně nebo při nákupech už si zase notují.

Nemají české občanství

„Shodneme se i v jídle. Teda kromě mořských plodů, ty nemám ráda,“ směje se Ivana.

Zvážní však v momentě, kdy se řeč stočí k českému občanství. Pelcmanovy jsou totiž ze slovenských Topolčan. I když v Česku žijí už sedm let, na oficiální razítko stále čekají.

„Taky mě to stálo místo v juniorské reprezentaci. Ještě před rokem mě to hodně mrzelo, dnes to už neřeším. Nastal totiž problém v administrativě, potřebujeme doladit trvalý pobyt. Pak by mělo být vše v pořádku,“ vysvětluje Ivana Pelcmanová.

Články z jiných titulů