Recept na stará kolena
Jako jeden z těch, kteří tuhle pochoutku budou jednou konzumovat, bych rád tento recept, kterým čeští politici rozhodně obohatí světovou gastronomii, zaznamenal.
Nejdříve zaděláme na pořádný průšvih a necháme dvacet let kynout. Mezitím vaříme z vody, dokud neprovaříme několik desítek miliard korun.
Až to začne fakt bublat, umyjeme si nad tím ruce a nameleme spoustu hovadin. A když zjistíme, že už máme fakt máslo na hlavě, rychle ze všech uděláme trouby a narychlo se snažíme něco upéct. Zvýšíme daně a hranici odchodu do důchodu, čímž rychle přivedeme většinu populace do varu.
Za stálého míchání jablek a hrušek, přiléváme olej do ohně a nepřestáváme strašit, že nebude co jíst. Ovšem ty největší chuťovky si zatím necháváme pod pokličkou. I kdyby se pokrájely na kostičky, nepřipustíme, aby se do toho míchali odborníci, kteří tvrdí, že to bude fakt maso. Všechny oponenty upozorňující na to, že to bude hodně vostrý a taky dost mastný, pořadně osolíme, utřeme a následně smažíme ve vlastní šťávě, dokud nezměknou.
Nakonec odtrhneme všem pořádně od úst, přidáme několik hrstí politických slibů s krátkou dobou trvanlivosti, zalijeme vývarem z tůdle nůdle a řekneme „sýr“. Ještě okořeníme pár bonmoty, necháme odležet a slibujeme, jak se za třicet let báječně pomějeme. Zatímco, sami dobře naloženi, neustále užíráme, těm nejhladovějším zatím nabídneme flexibilní předkrm „Z ruky do huby a z huby do ruky“.
Servírujeme s úsměvem v roce 2040 jako houby s octem a těm, kteří by snad připomínali, že to mělo být pečené kuřátko, to pořádně osladíme. Všem, kteří se takto nechali vypéct, přejeme dobrou chuť.
