Radosti fotbalisty: divadlo, knihy a golf
Bývalý český reprezentant Richard Dostálek teď v Brně, kde s vrcholovým fotbalem začínal, stojí na prahu další profesionální sezony. I ve svých šestatřiceti letech tak kapitán Zbrojovky většinu času obětuje fotbalu. Ten ale zdaleka není jedinou radostí jeho života. Dostálek nedá dopustit na svoji rodinu, návštěvy divadel, dobré počtení a rodnou Moravu.
Rodina
Od mé rodiny se odvíjí celý život. Svoji manželku Andreu jsem si bral, když mi bylo dvacet. V jednadvaceti už se nám narodila dcera Johana, které je teď patnáct let. O pět roků později přibyl na svět také syn Richard. Takže jsem nikdy neměl mládí, kdy bych měl spoustu času na své koníčky.
Jsem rodinný typ. Domov je pro mě nejpříjemnější a nejpřirozenější prostředí, největší zábava. Pro děti jsem byl takový ten dobrý táta, protože jsem jim obětoval maximum volného času. Když bylo pěkně, dováděli jsme venku, když škaredě, hráli jsme si v pokojíčku.
Fotbal
Mám tu výhodu, že největším koníčkem je moje profese. Je to nádherný život. Přál bych to každému. Mnohokrát jsem sice byl na fotbal naštvaný, neuspokojoval mě. Ale ke sportu patří vítězství i porážky a já jsem nikdy ve svém životě o jiné profesi neuvažoval.
Když jsem byl mladý, rodiče po mně chtěli, abych pro jistotu i studoval a neskončil bez vzdělání. Já jsem ale měl v hlavě jen to, že ze mě vyroste profesionální fotbalista, a to se v té době ještě nedalo o profesionalitě sportu mluvit. Šel jsem za tím a vyšlo to.
Knížky
Velmi rád čtu. Naposledy mě uchvátila trilogie Milénium švédského autora Stiega Larssona. Osudy novináře Blomkvista a jeho partnerky Salanderové se mi hrozně líbily. Mám rád i knížky Dana Browna. Nejen Da Vinciho kód, ale třeba i Ztracený symbol. Líbí se mi detektivky. Přiznám, že jsem netrpělivě čekal vždy také na další vydání Harryho Pottera.
V zimě knížku otevřu každý večer, v létě už to tak často není. Ale hodně toho přečtu na fotbalových soustředěních. Mladší spoluhráči mlátí do play stationu, ale na to já nejsem. Raději mezi tréninky nebo po obědě zasednu ke knížce.
Kino a divadlo
Proti Uherskému Hradišti, kde jsem vyrůstal, je Brno úplný kulturní ráj. V Hradišti bylo Slovácké divadlo vyprodané dlouho dopředu a v kině hráli půl roku staré filmy. To v Brně si s manželkou můžeme zajít na film nebo představení, kdykoli chceme.
Nemám ale žádné oblíbené divadlo, kam bych chodil pravidelně celou sezonu. Rádi s manželkou zajdeme do Reduty i na muzikál do Městského divadla. Jedno z posledních představení, které mě opravdu nadchlo, bylo v Divadle Bolka Polívky. Jmenovalo se Mínus dva a Bolek v něm hrál s Milanem Lasicou. Oba perfektně.
Sportování
Kromě fotbalu mám slabost i pro další sporty. Do deseti let jsem dobře hrál fotbal i hokej. V páté třídě jsem si ale musel vybrat. Rozhodoval jsem se, jestli dál půjdu do hokejové nebo fotbalové třídy. Zvítězil fotbal. Ale lední hokej byl jedinou záložní variantou pro případ, kdyby se mi nepovedlo stát se profesionálním fotbalistou. Kromě toho mě baví tenis a kolem roku 1998 jsem propadl i golfu. Jsem členem golfového klubu a hrát jezdím do Jinačovic na Kaskádu. Nejsem ten typ, co by se vyvalil na slunci. Raději si vždy půjdu zasportovat.
Němčina
Angažmá v německém Aue se mi hrozně líbilo. Po třech letech, které jsem tam odehrál, jsem se naučil plynně německy a nakonec si němčinu oblíbil. Chvíli sice trvalo, než jsem poznal, z čeho se jejich řeč skládá a jak se dává dohromady, teď ale nemám nejmenší problém. V Německu jsem obdivoval i tamní fotbalovou kulturu, která byla naprosto skvělá od médií po fanoušky.
Morava
Všude mi bylo dobře, ale na Moravě nejlíp. Cítil jsem to tak už od malička. Byl jsem správný Jarošovják. Říkal jsem si, že fotbal budu hrát v Hradišti, ale domek si postavím v Jarošově. To mě opustilo až ve třiceti letech, kdy jsem poznal, že lepší život budeme mít v Brně. K Moravě patří víno a na něm si rád pochutnám. Jsem zastánce těch domácích, moravských. Měl jsem možnost ochutnat vína ve Španělsku a Portugalsku, nabízeli mi odrůdy z Chile a Austrálie, na moravské víno ale nedám dopustit.
