Radosti chodkyně? Rodina a také pivo

Třiadvacetiletá Zuzana Schindlerová je odchovankyně atletického oddílu Slezan Frýdek-Místek. Česká reprezentantka v chůzi po absolvování střední školy odešla studovat do Prahy, kam také přestoupila
do USK Praha. Nejvíce času tak tráví na závodech nebo soustředěních po světě. Mezi její hlavní radosti patří nejrůznější sporty, rodina a kamarádi. Nepohrdne také dobrým jídlem a pitím. V neposlední
řadě studentka Vysoké školy ekonomické ráda tančí.

1. Čas trávený s rodinou

Kromě sportu je mou největší radostí čas, který mohu trávit s rodinou. Rodiče mám totiž v Bašce a já studuju a taky sportuju v Praze. To znamená, že skoro půl roku trávím na soustředěních a závodech
po celém světě. Domů se dostávám maximálně jednou za dva měsíce. Přitom vždycky to je jen na hodně krátkou dobu. Snažím se nemyslet na to, že je mi smutno. Teď už jsem si docela zvykla. Ze začátku jsem však hodně trpěla. Byly chvíle, kdy jsem měla chuť všechno zabalit, abych mohla být s našimi častěji. Teď už to tak tragicky neberu a naučila jsme se vážit si vzácných chvil, jsme spolu.

2. Dobří kamarádi

Život sportovce občas bývá hodně hektický. Sport toho člověku na jednu stranu hodně dává, ale na druhou taky hodně bere. Jakmile jsem začala závodit na vrcholové úrovni, přestala jsem mít na kamarády čas. Nějaké samozřejmě ještě mám, ale času není tolik jako dřív. Proto se okruh mých
přátel hodně zúžil. Vídám se hlavně s těmi, kteří mě nabíjejí energií a utvrzují v tom, že to, co dělám, stojí za to. Jejich společnost si užívám a vím, že se na ně můžu vždycky spolehnout.

3. Dobré jídlo a pití

Jsem obrovským fanouškem dobrého jídla a pití. K nejlepším výsledkům je potřeba kromě mnoha dalších detailů zejména kvalitní strava. Postupem času se ze mě stává gurmán. Ráda si kupuju kvalitní
suroviny. No, a když je možnost a čas, zajdu si s kamarády na nějakou dobrou baštu. A takové
kafíčko s dortíkem na závěr pro mě rozhodně není ojedinělou záležitostí. Jsou chvíle, kdy si dobroty tohoto druhu nedokážu odpustit. Ale co, nekouřím, nepiju, tak co bych si občas nedala něco na zub.

4. Cestování po světě

Jedním z hlavních motivů, proč jsem začínala se sportováním, byla určitě možnost cestovat. Nejprve to obnášelo objíždění okolních měst, později sousedních státu a teď létám po celém světě. Samozřejmě tam nejezdím na dovolenou, ale většinou se po závodě alespoň chvilička najde. Baví mě poznávat způsob života jiných národů, místních specialit a hlavně nových lidí.

5. Veškeré sporty

Asi jako každého sportovce i mě baví všechny druhy sportů. Protože během přípravy dělám pořád to samé dokola, ve volnějším období si užívám ostatních sportů. Vždycky jsem holdovala extrémním
sportům a navíc ráda zkouším nové, jako lezení, wakeboarding nebo motokáry. Kromě těchto chci zkusit i surfing. I jako pasivní divák si ale dokážu sport náležitě užít. Toho adrenalinu, co se vyloučí při
sledování mistrovství světa v hokeji, Wimbledonu a jiných soutěží, je víc než dost.

6. Párty po závodech

Po každé dřině by měla následovat náležitá odměna. Většina velkých závodů bývá zakončena závěrečnou párty, kde už je nálada značně uvolněnější. Všichni se hezky oblečou, až na ruské a čínské
závodníky, kteří zásadně zůstávají v národních šusťákových soupravách, ženské se namalují a zábava může začít. Dobré jídlo, pití a příjemná společnost. Jen kdyby ta rána potom nebyla tak náročná.

7. Sauna a pivo

Není nad to po těžkém dni skočit do sauny nebo Whirpoolu a takto vypocené tekutiny doplnit jak jinak než vychlazenou Plzní nebo jiným dobrým českým pivem. Myslím, že není třeba nějak více to rozvádět. Každý si po tvrdé práci rád zajde na pivo. Sportovci v tom nejsou jiní. Nikdo to však nesmí chápat tak, že se večer sebereme, celou noc prohýříme někde v hospodě a vrátíme se až nad ránem. To by nám druhý den bylo hodně špatně a nemohli bychom pořádně trénovat. Dobře vychlazenému
pivu se jako správná Češka nebráním, ale vím, že to s ním nesmím přehánět. Takže si ho dávám jen na chuť.