Radil jsem se scénářem
Jiří Kajínek je bezesporu nejznámější český vězeň. O osmačtyřicetiletém muži, který si odpykává v karvinské věznici doživotní trest za dvojnásobnou nájemnou vraždu, nyní producent Petr Jákl točí film. Ten by měl popisovat jeho osudy od května roku 1993, kdy měl podle soudu zabíjet, až do současné doby. Více prozradil Jiří Kajínek v exkluzivním rozhovoru pro Sedmičku.
Jak vůbec vznikla myšlenka natočit film o vás? Kdy a kdo vás oslovil?
S myšlenkou natočit film o mně přišel Petr Jákl starší. Oslovil mě před čtyřmi roky. Několikrát mě navštívili oba Petrové Jáklové i s režiséry, kteří měli film točit. Když jsme se dohodli na spolupráci se společností rodiny Jáklů, tak mě oslovilo několik dalších společností, které měly zájem film natočit. Ale Jáklům jsem slíbil spolupráci a ten slib jsem dodržel.
Znáte z televizní obrazovky vašeho filmového představitele Konstantina Lavroněnka? Jaký je váš názor na něj? Setkal jste se s ním osobně?
Konstantina Lavroněnka jsem viděl poprvé při osobním setkání v Karviné. Působil na mne velice příjemně, sympaticky a přátelsky. Je to charismatický člověk se srdcem na pravém místě. Hovořili jsme spolu skoro hodinu a zapůsobil na mne lépe, než jsem očekával. Celé setkání bylo hodně emotivní.
Co říkáte tomu, že se část filmu bude odehrávat v borských serpentinách v Plzni, kde jste v roce 1993 měl podle soudu zastřelit Jandu a Pokoše?
Natáčení na Borech filmu dodá autentičnosti!
Nechali vás filmaři zasahovat do scénáře? Dělal jste hodně úprav?
Scénář vznikal zdlouhavě. Dodal jsem autorům mnoho informací a četl několik verzí, ke kterým jsem se vyjadřoval. Finální verzi, podle které se film točí, jsem ale neviděl.
Myslíte, že film může vyvolat zvrat ve vašem procesu?
To nevím. Určitě by mohl ukázat, že mé odsouzení rozhodně není v pořádku. Ani náhodou se nejednalo o spravedlivý proces. A každý, kdo se seznámí s filmem, musí zjistit, že se nejednalo o justiční omyl, ale justiční zločin!
Budete se tedy u plzeňského soudu pokoušet o další obnovu procesu?
Sám jste si mohl udělat názor na jednání v Plzni, kde byl soudce Bouček dopředu rozhodnutý za žádnou cenu nepovolit obnovu řízení. Všechny nové skutečnosti, které by u objektivního soudu vedly k povolení obnovy, označil za nedůvěryhodné, protože on jim prostě nemohl uvěřit. Neváhal dokonce očernit doktorku Janu Chalupovou, která pracovala přes deset let v kanceláři prezidenta republiky na postu ředitelky pro styk s veřejností. Soudce Bouček záměrně nenařídil výslech svědka Hegedüsse, který chtěl vypovídat a požádal o možnost vypovídat neveřejně. Bouček to nepovolil. Pokud chtěl někdo vypovídat proti mně, tak to bylo jiné. Soudce Bouček nepřipustil další navrhované důkazy. Závěry znalce z oboru psychiatrie a psychologie vůbec nechtěl slyšet. Je to obrovská ostuda české justice a pak si máme myslet, že soudce je ctihodné povolání. Dost dobře si nedokážu představit, že by se takováto situace v tomto prostředí zvůle mohla změnit v objektivní a spravedlivé rozhodnutí.
V jakém stadiu je v současné době váš případ? Zabývá se jím některý ze soudů?
V současné době je u štrasburského soudu podána stížnost na Českou republiku. Neznám žádný jiný případ, ve kterém by tři ministři spravedlnosti podali stížnost k Ústavnímu soudu v Brně ve prospěch odsouzeného, jak se to stalo v mé věci. Věřím, že se nakonec dočkám zvratu a z vězení odejdu legálně na svobodu. Věřím ve vítězství rozumu. Věřím v lidskost, slušnost a pochopení.
