První trest za kolektivizaci

Před necelými šedesáti lety rozhodl tehdejší předseda Místního národního výboru v Brníčku u Uničova Ladislav Nakládal o násilném vystěhování rodiny sedláka Jiřího Nohavičky z jejich statku. V pondělí 14. března 2011 ho za to olomoucká pobočka krajského soudu potrestala osmnáctiměsíčním podmínečným trestem vězení. Je to vůbec první podobný rozsudek v historii Česka.
„Jsem ráda, že jsem se rozsudku konečně dočkala. Doufám, že už je to všechno za námi,“ tvrdí sedmaosmdesátiletá snacha vystěhovaného sedláka Jarmila Nohavičková, která se s Nakládalem dva roky soudila. Ten si rozsudek do soudní síně vyslechnout nepřišel. Odvolávat se ale proti němu nejspíš nebude. „Už chce mít také klid,“ tvrdí Nakládalův obhájce David Bukal.
Podle zástupců Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu má rozsudek velký význam. Jeho pracovníci totiž měli na stole pět set podobných případů, jako je ten sedláka Nohavičky. Jejich aktéři ale buď postupně zemřeli, nebo se vyšetřovatelům nepodařilo shromáždit tak pádné důkazy jako v případu z Brníčka. „Máme rozpracovaných pár dalších, mají ale jen malou šanci na úspěch. K soudu se dostala už jen kauza z Rakovnicka, ta se však nakonec vrátila na stůl státního zástupce,“ tvrdí mluvčí úřadu Jan Srb. Při takzvané akci Kulak tehdy přišly o střechu nad hlavou tisíce lidí, v jejichž domovech vznikala Jednotná zemědělská družstva.
„Ještě dnes se budím hrůzou, když si na to vzpomenu. Už v létě padesátého roku nás někteří lidé varovali, že se něco chystá,“ vzpomíná Nohavičková. Nejprve k nim na statek přišli dva muži. Odvedli dvě dojnice a zabavili i traktor. „Tenkrát jsme zůstali na všechno sami, protože našim zaměstnancům zakázali u nás pracovat,“ líčí Nohavičková.
Za to, že pak nedokázal odvádět státu požadované množství úrody, dostal její tchán a bývalý legionář z první světové války, který za pět let vybudoval z ruiny v Sudetech fungující statek, dvě pokuty. A i když peníze měl, nemohl zaplatit. Spořitelní účet mu totiž zablokovali. Sedláka pak zatkli a strávil půl roku v brněnské věznici.
Největší rána pro rodinu Nohavičkových ale přišla s výnosem Místního národního výboru v Brníčku podepsaným jeho předsedou Nakládalem. Do dopoledne 15. prosince 1951 museli všichni statek s číslem popisným osm opustit. „Vzít jsme si mohli jen to nejnutnější. Viděla jsem, jak se manžel loučil se svými koňmi. Ten pocit je nepopsatelný,“ vzpomíná Nohavičková.
Do malého auta, kterým převáželi nábytek a babičku, se nevešla. A tak se ve sněhové vánici vydala na nádraží. S dvouletým synem v náručí, s kotětem v krabici a čtyřletou dcerou. „Dcerka si nesla svůj kufřík s panenkami. A já jsem si najednou uvědomila, že u sebe nemám ani peníze na vlak. Po cestě nás zastavila jedna stará paní a podávala mi dvě tisícovky. Řekla mi, ať si je nechám, že je nemusím vracet,“ vypráví Nohavičková.

Krušné časy do revoluce

Útočiště našla mladá matka u rodičů v Loučanech. Pro rodinu pak nastaly krušné časy. Učitelku Nohavičkovou vyhodil ředitel před zraky celé třídy ze školy. Znovu oficiálně učit mohla až po několika letech. Sedlák Jiří Nohavička mladší se nemohl věnovat své milované profesi. Pracoval u soustruhu, kde si zničil zdraví.
Po revoluci získali Nohavičkovi alespoň část majetku zpět. Na morální zadostiučinění ale čekali další dvě desetiletí. K soudu se případ dostal v roce 2009. Složitou při provázelo několik peripetií. Olomoucký okresní soud nejprve případ zastavil s tím, že se na něj vztahuje amnestie prezidenta Antonína Novotného z roku 1960. Státní zástupce se ale odvolal a krajský soud mu dal za pravdu. Kauza se tak vrátila zpět na okres. Olomoucký soud odsoudil Nakládala ke dvouleté podmínce. Ten se ale odvolal. Nepopíral sice, že podpis je jeho, tvrdil ale, že na rodinu Nohavičkových si vzpomíná jen matně. „Násilné vystěhování navíc režírovali výše postavení politici s přispěním Státní bezpečnosti. Tehdy osmadvacetiletý zedník Nakládal s minimální zkušeností s funkcí předsedy si neuvědomoval, že porušuje zákon,“ tvrdí Nakládalův advokát Bukal. Podle pondělního verdiktu olomoucké pobočky Krajského soudu v Ostravě však Nakládal byl coby předseda národního výboru za svoje činy plně zodpovědný. „Na případ se nevztahuje amnestie ani není promlčený,“ řekl předseda soudního senátu Jaromír Hudeček.