První máj, lásky čas? Jak pro koho

Kdo se ušklíbne nad americkým Valentýnem, toho nemůže nechat český první máj chladným. Právě díky Karlu Hynkovi Máchovi se tento den „zabydlel“ v mysli Čechů jako svátek zamilovaných. „Nevím sice, jestli je máj lásky čas, jak nám to vnukl klasik, ale pravdou je, že jaro ve většině z nás vzbuzuje radost. Když není nebe potažené šedým suknem a svítí slunce, je to zkrátka radostnější. A do partnerské pohody se to může promítnout,“ říká psycholožka a vedoucí přerovské Poradny pro rodinu Darina Skokanová. Ví mnohé o tom, co lidi z Přerova a Hranic na lásce těší i trápí a s jakými krizemi či naopak milostnými vzkříšeními procházejí.

S jakými problémy se vám nejčastěji lidé svěřují?
Trápí je nesoulad ve vztahu, vyplývající z rozdílnosti povah. Je to tak, že protiklady se přitahují, ale zároveň je pravda, že rovný rovného si hledá. Někdy člověku imponuje partner, který je jiný. Líbí se mu třeba, že je společenský, bezstarostný, odvázaný. Pak se mu ale příčí, že bere věci na lehkou váhu. Rozdílnost je i v přístupu mužů a žen. Ženy chtějí problémy více řešit, porozumět jim, poučit se z krizí, udělat si závěry. Muži naopak většinou problémy řešit nechtějí a když, tak jen stručně a rychle. Ženy pak zase častěji vyhrabávají z minulosti ty nepodařené věci a utápějí se v nich.

Co jim radíte, když se nemohou dohodnout?
Důležité je podívat se na partnera nekritickýma očima. Napsat si třeba na papír každý den jeden jeho dobrý skutek. Jednou za mnou přišla klientka, která si stěžovala na chování svého muže. Když jsem ji vybídla, aby mi napsala alespoň pár věcí, které manžel udělal dobře, tak mi odpověděla, že na to by jí jeden papír nestačil. Taková rekapitulace je prostě někdy důležitá a rozkryje věci, které už někdy pro svou nespokojenost s partnerem ani nevidíme. Pokud lidé chtějí zachránit rozklížený vztah, musejí stavět na tom, co mezi nimi bylo dobré a naučit se dělat kompromisy.

V čem partneři chybují?
Neumějí si dobře rozdělit volný čas. A to na tři části. Rodinný, kdy tráví čas rodina pohromadě, včetně dětí. Partnerský, kdy si spolu jenom ve dvou vyjdou třeba za kulturou, nebo si sednou a popovídají si. A osobní, který partneři tráví odděleně. Ženy mají hodně potřebu prožívat takzvaný rodinný čas, zatímco muži rádi unikají do toho osobního. Každopádně, když jsou v rodině malé děti, mají lidé tendenci šidit partnerský čas. A to je velká chyba.

Co dnes žádají ženy od mužů a muži od žen?
Muži touží po ženě, která by jim vytvořila domov a poskytla ostrov pohody, ale zároveň jim dala volnost pro jejich koníčky. Chtějí ženu upravenou, milou, chápavou. Ženy hledají v muži oporu. Touží mít po boku člověka, který se jich zastane, ale také je schopný zabezpečit rodinu. Muže většinou nejvíce frustruje, když selžou v sexu, nebo když vydělávají méně než žena, popřípadě, když přijdou o práci a nejsou schopni živit rodinu. Tohle ženy většinou tolik netrápí a nejvíce je raní, když někdo zpochybní jejich mateřskou roli. To je pro ně citlivé místo.

Co je nejčastější příčinou toho, když jdou lidé „od sebe“? V poslední době pozoruji, že lidé jsou upracovaní a vysílení. Myslí hlavně na plnění povinností a méně na odpočinek, hezké věci, radosti. To se promítne i do jejich vztahu, který se rovněž stává upracovaný, uspěchaný, vyčerpaný. Věci jako nevěra, násilí, alkohol či gamblerství jsou v pomyslném žebříčku rozchodů až na dalších příčkách.

Co si od vás lidé slibují?
Někdy si nás pletou se soudcem a chtějí od nás podporu pro svoje pocity. Občas čekají, že uděláme zázrak a zachráníme jim manželství. Stává se i to, že přijdou a přiznávají se, že chybovali. Měli mimomanželský vztah, udělali nepřiměřenou scénu, vyvolali hádku a ukončili ji fackou. A pak chtějí, abych jejich partnera přesvědčila, aby tohle chování anuloval a odpustil. Jsou pak zklamaní, když zjistí, že to není v mých silách. Je důležité, když pochopí, že pro záchranu vztahu musejí být dva, kdežto k rozchodu stačí jeden. Pokud jeden z partnerů na rozchodu trvá, je mým úkolem říct jeho protějšku i nekompromisní větu: Vaše manželství končí, smiřte se s tím. A pak mu pomoci, aby se s tím vyrovnal, což může trvat měsíce i roky. Mám zkušenost, že rozchod dnes více iniciují ženy. Muži se sice chovají, jako by jim na vztahu tolik nezáleželo, ale bývají pak více zlomení, když vztah zkrachuje.

V čem jsou partnerské vztahy jiné než kdysi?
Každopádně do nich zasáhla technika. Řeším ročně desítky případů, kdy se lidé rozcházejí proto, že si otevřeli mobil svého partnera. Nebo si čtou mailové zprávy a z jejich obsahu usoudí, že partner navázal vztah s někým jiným. Jenže realita může být od slov v SMS či mailu velmi vzdálená. Často se lidé chtějí jen svěřit, vyventilovat napětí, přehánějí. Změna je i v případě rozchodu manželů. Dnes mají muži větší snahu podílet se na výchově svých dětí. Zatímco dříve bylo běžné, že po rozvodu žily děti s matkou, mnozí otcové se dnes takové praxi brání a požadují třeba střídavou péči nebo rozšířený styk s dítětem. Tady ale často narážíme na konzervativnost lidí v okolí, kteří pak na matku, souhlasící třeba se střídavou péčí, pohlížejí skrz prsty. Já osobně ale tomuto trendu fandím a zdůrazňuji klientům, že dítě potřebuje oba rodiče. Matky nabízejí mateřskou náruč, pomazlení, pochopení, otcové zase umějí dětem lépe vymezit hranice.

Říkáte, že k tomuhle je společnost stále konzervativní. A k čemu už není?
Před lety jsem se setkávala s lidmi, kteří měli strach říct rodičům o své homosexuální orientaci. Dnes už se s takovými obavami ve své praxi nesetkávám, takže přepokládám, že předsudky v této oblasti už tolik nefungují. Posun je i v tom, že se dnes lidé nestydí chodit k psychologovi.