Přijď do našeho klubu. Až si tě prověříme, tak tě možná přijmeme

Děti z místních školek si na ně už zvykli. Pánové, kteří každý rok přijedou s optometričkou Danou Pěčkovou a prohlédnou jim zrak. Na kontě mají 1 600 vyšetřených předškoláků.
Tradice dobročinných spolků přišla do tehdejšího Československa na začátku minulého století z USA, kde si ti nejbohatší a nejmocnější usmysleli, že vedle vydělávání peněz je třeba být také prospěšný své obci. Stejný cíl mají i někteří současní význační táborští podnikatelé, právníci, doktoři, politici, ale i běžní zaměstnanci, třeba učitelé z Rotary klubu a Lions clubu.
„Obrovský boom jsme zaznamenali hlavně koncem devadesátých let, kdy nás bylo více než třicet. To už ale neplatí. Rotariánů je v Táboře teď jen osmnáct,“ říká soudce Vít Jakšič z Rotary klubu Tábor. Na malý počet členů si ale nestěžuje. Podle něj jsou dobrou partou, které odpadají starosti s problémy uvnitř velkých skupin. Na druhou stranu připouští, že je škoda, že klub není silnější. „Například mladé lidi činnost ve prospěch společnosti asi tolik netáhne, a to ani ty, kterým jsme umožnili vycestovat v rámci výměnných pobytů. Možná, až budou starší, tak se vrátí,“ přemýšlí Jakšič.
Nábor nováčků funguje takřka úplně stejně v táborském Rotary klubu i Lions clubu. „Každého nového člena musí podle mezinárodních pravidel doporučit a pozvat někdo z klubu a následně za něj také nést odpovědnost,“ vysvětluje Tomáš Potěšil, prezident Lions clubu Tábor, jinak majitel firmy na internetový marketing. Odmítá, že by Lions club byl kvůli této proceduře exkluzivním spolkem. „Nekoukáme na to, kdo co dělá, nebo jaké má postavení, může se ozvat každý, kdo má zájem pomáhat v našich aktivitách,“ dodává. A stejně jako jeho kolega Jakšič z Rotary klubu poukazuje na problém s malým počtem nových členů. „Dohromady nás je dvaačtyřicet, těch skutečně velmi aktivních lidí je asi pětadvacet. To rozhodně není málo, ale přesto máme velký zájem na přijímání nových členů,“ podotýká. Ale i v tomto případě platí, že na přijetí nováčka se musejí shodnout všichni členové klubu. Je to elitářské? „Přijetí do klubu by mělo být považované za určitou výsadu. Je ale nesmyslná představa, že jsme něco jako zednáři, kteří si pod zástěrkou dobročinnosti přihrávají lukrativní veřejné zakázky a do klubu nepustí nikoho, kdo nemá alespoň milion na kontě,“ říká Jakšič. Se smíchem dodává, že ve městě velikosti Tábora by to ani nebylo možné.
Asi nejviditelnější táborskou dobročinnou klubovou akcí je bezplatné vyšetření zraku předškolních dětí. Tuto proceduru neplatí zdravotní pojišťovna a každý z rodičů, který by jej chtěl se svým dítkem absolvovat, musí uhradit sto korun. Díky Lions clubu je to nestojí nic a ani nikam nemusí chodit. „Naši členové Miroslav Kotěšovec a Jan Bouma se domluvili s optometričkou Danou Pěčkovou, která má na toto vyšetření speciální přístroj, a s ní jezdíme po školkách,“ vysvětluje Potěšil.
„Myslím, že by jim rodiče za zrakové vyšetření mohli líbat ruce,“ říká Lucie Jendková, u jejíhož syna Honzíka lékaři díky včasnému vyšetření odvrátili tupozrakost. Dětí s touto vadou odhalili Lioni s Pěčkovou více než padesát. Na otázku, jestli je i Pěčková členkou klubu, zakroutí hlavou. „Jsme výlučně pánský klub,“ říká. Upozorní ale na to, že v České republice jsou i dámské nebo smíšené Lions cluby a v budoucnosti možná vznikne podobný v Táboře. Sama Pěčková si hlavu s tím, zda je, nebo není členkou Lions clubu, neláme. „Já jsem ráda, že klub tuhle aktivitu vůbec dělá, protože, co se týká prevence očních nemocí, je na tom Táborsko dost bledě,“ míní. Celkem jednoznačně odmítá hypotézu, že by mohla akci, kterou organizují Lioni, pořádat sama. „Já mohu pomoci přístrojem a vyšetřením, ne však organizací akce. Na to prostě vzhledem ke svému podnikání nemám čas,“ upozorňuje. Členové Rotary klubu tak rozsáhlou akci, jako je vyšetření zraku, nemají. Pořádají ale jiné aktivity. „Zejména díky partnerskému klubu v USA můžeme dlouhodobě finančně podporovat Azylový dům pro ženy a matky s dětmi v Jeníčkově Lhotě,“ říká Jakšič. Významným přínosem táborského Rotary klubu jsou prý také výměnné pobyty studentů z Tábora do zahraničí a naopak. Jak Rotary klub, tak Lions club mají svého pokladníka. Jeho funkce podle zástupců ale nespočívá v tom, že by počítal miliony, ale naopak v přerozdělování tisícikorun buď na akce, nebo podporu dalších spolků. Lions club pomáhá například Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých, občanskému sdružení volnočasových a terapeutických aktivit Kaňka, Sdružení postižené dítě nebo Sdružení neslyšících a nedoslýchavých. Podobný záběr mají i členové Rotary klubu. Vít Jakšič podotýká, že peníze spolek získává ze členských příspěvků, které činí šest tisíc ročně, sponzorských darů a výtěžků z akcí, jako jsou koncerty nebo různé prodeje. To samé říká i prezident Lionů Potěšil. „Máme například stánek na Táborských slavnostech a před Vánoci každoročně pořádáme dobročinný koncert,“ přibližuje. Zisky z těchto akcí podle něj nejsou závratné, ale ani ne nepodstatné – dosahují několika desítek tisíc korun. „Člen klubu třeba zajistí sponzorsky pivo, město nám vyjde vstříc s pronájmem místa, protože ví, že peníze půjdou na charitu, a něco utržíme,“ vysvětluje. Svoji roli sehrávají i členské poplatky členů Lions clubu, které jsou ve srovnání s Rotary klubem poloviční.