Pozor, jede! Svolávají se na Sedmičku

V obchodním domě Dvořák čeká dav lidí. Ozve se hvízdnutí a výkřik. „Dneska zajel první naproti!“ Na pokyn se čtenáři přesouvají do obchodu přes silnici, kde jim musí čelit distributor týdeníku Sedmička. Ten vyzval redaktorku, aby na rozvoz jela s ním.
„Berou mi to z ruky, někdy už u auta,“ říká David Vacula, který rozváží týdeník do stojanů. Ukazuje na palubní desku, kde si po zkušenostech už nechává pár Sedmiček, aby je dravým zájemcům mohl dát hned. Zní to nadsazeně, ale jeho slova se potvrzují hned u jedné z prvních zastávek – autobusového nádraží. Hala vypadá klidně. Parkujeme za budovou a v tom se zpod oken vynoří desítky hlav. „Sedí tam a jak vidí moje auto, už ho samozřejmě poznají, vyrazí do útoku,“ líčí Vacula.
Na poště u vlakového nádraží je situace ještě napjatější. Tam jako by Sedmička působila magneticky. Sotva rozvozce přistoupí ke stojanu, přilepí se na něj skupina horlivců. „Kolikrát ani nemám šanci ty balíky rozbalit. Lidi si nedají říct. Už několikrát jsem na ně i zařval. A od té doby si mezi sebou někteří šeptají: Nechte ho. Ať to nejdřív rozbalí. Ať ho zase nenaštveme,“ směje se Vacula. V pasáži Atlantis ho ale zamrzí výtka. „Jste si zas pospal, že jo?“ ozve se jeden ze čtenářů. „To slyším často. Lidé někdy nechtějí pochopit, že mám čas na rozvoz do pěti hodin. Někteří jsou na mě sprostí. Prý z nich dělám blbce a honím je po Táboře, hrozí, že mě prásknou, že jezdím pozdě. Co by mi udělali, kdybych přijel až v pět?“ přemýšlí při cestě do Kauflandu.
„Díky Bohu, že jste tady,“ vítá ho recepční. Obestoupili ji už zájemci. Někteří prý čekají už dvě hodiny. Po cestě potkáváme také strážníky, žádají nás o Sedmičku. „Supr. Nikam pro ni nemusím,“ říkají. „Supr, nedáte mi botičku,“ vtipkuje Vacula. Největší běs ale nastává v Albertu na Pražském sídlišti. Pro vjezd Vaculova vozíku zbývá jen úzký koridor. Ani prosba o trochu ohleduplnosti nezabírá. Rozvozce je jakoby pohlcený velkou lidskou medúzou.
„Na Pražáku je ještě jedna specialita. Chodí si sem z trafiky, seberou mi celý balík a pak Sedmičku dávají lidem k novinám. Už jsem se s nimi několikrát pohádal,“ tvrdí Vacula. Velká fronta nechybí ani v Sezimově Ústí. Táhne se z místního obchodu až ven.
„Občas pláču, aby mě nepouštěli rozvážet samotného, že se bojím. Ale zase se při téhle práci nenudím. Sedmička je holt táborský poklad,“ uzavírá rozvozce. Problémem zůstává, že si mnozí neberou jeden výtisk, ale hned patnáct kusů. Vysvětlení? „Já to beru pro celý dům a známým, kteří chodí do práce až odpoledne,“ zní od všech dotázaných stejně. Čtenáři zapomínají, že si mohou Sedmičku výhodně předplatit. Pak jim bude týdeník chodit přímo do schránky. Stačí zavolat na telefon uvedený v tiráži.