Poznámka... po známce
Obvykle na tomto místě některá z redaktorek poznamenává cosi na okraj aktuálního tištěného čísla. Tentokrát se nabízí napsat něco po známce, tedy napsat poznámku jako do žákovské knížky.
Na druhé a třetí straně vydání totiž mohou čtenáři vzpomínat na školní léta, na svého „legendárního učitele“.
Můj byl drobný, šedovousý dějepisář latiník z hodně staré školy. Miloval upravené sešity, memorování a zkoušení z exkurzí. Do třídy vstupoval s hurónským „Cha, já jsem z České Sibiře, mně táta do školy prohazoval cestu sněhem lopatou, otevřeným oknem mě nenastydnete!“
Hned bych se k němu do školních škamen vrátila. Do teplé a bezpečné náruče kolínského gymnázia. „Neví, jak moc se má dobře,“ měla a má znít nejzásadnější poznámka v žákajdě.
