Porazila jej v tenise a on byl ztracený
Stalo se to tak dávno, že už si to málokdo pamatuje. Vztah sportovního páru hokejisty Aleše Padělka a jeho manželky Barbory, za svobodna Fejfarové, trvá roky.
Jenže oni si začátek pamatují velice přesně. Seznámili se ve svých třech letech. Barbořin otec a Alešova matka totiž spolu na jihlavském Spartaku hráli tenis, takže se obě rodiny navštěvovaly. „Potom jsme si prožili své dospívání. Já jezdila na tenis do Německa a Alda hrál od sedmnácti hokejovou extraligu. Jednou, zhruba ve dvaceti, jsme si domluvili tenis a pak šli na večeři,“ vzpomíná Barbora.
Je o půl roku starší než její manžel, ale to zřejmě nebude ten pravý důvod, proč Aleš Padělek tehdy tenisový mač se svou budoucí životní partnerkou prohrál. A to i přesto, že nebyl tenisovým nováčkem, hrál tenis od mládí. „Já ale byla v plném tréninku, tak neměl šanci,“ říká s úsměvem Barbora. Jak tvrdí Aleš Padělek, pohledy obou se setkaly a on byl ztracený.
V té době Barbora pracovala v Praze jako bankovní poradce pro německou klientelu. A rozhodla se jít životní cestou po boku Padělka. „Alešovi pořád padala do očí kudrna, to se mi na něm líbilo. Prostě hezký, šikovný kluk,“ říká Padělková. Jejího manžela to dnes překvapuje. „To jsem nevěděl, to je dobré, dostat ženskou na čtyři slepené vlasy,“ říká Padělek.
Po osmnáctiměsíční známosti se Barbora s Alešem vzali. Dnes jsou kromě devítileté a šestileté dcery členy rodiny také dva irští setři. Všichni mají za sebou těžký rok. V loňské sezoně totiž Padělek hrál za Jihlavu, ale zbytek rodiny měl ve Znojmě.
Stále museli dojíždět. „Stěhování a přejíždění na stovky kilometrů, to je hokejový život. Tak jsme žili dvanáct let. Teď chceme změnu, vrátit se všichni do Jihlavy a už tady zakotvit nastálo,“ přál by si hokejista.
Štací vystřídali požehnaně: Ostrava, zpátky Jihlava, Plzeň, odtud dojíždění do Mladé Boleslavi, pak do Znojma, do Tábora, do Banské Bystrice. Teď snad opět Jihlava. „Chceme tady koupit nebo postavit dům. I kvůli dcerkám. Aby už konečně měly svou školu, svou paní učitelku a své kamarády, které už neopustí,“ míní Barbora.
Už odhadují, jaké bude stěhování. Praxi mají velkou. „Nejnáročnější přesun byl z Ostravy do Jihlavy, to jsme stěhovali všechno. Ale stačil nám tranzit, bylo to jedno miminko a jeden pes. Z Jihlavy do Plzně jsme už jeli větší avií. Do Plzně už pro nás musel přijet tirák, to byla na světě i mladší dcerka,“ vypočítává sportovec.
Oblíbenou společnou zábavou manželů, když dcerky spí, je sledování filmů. Nejčastěji v původním anglickém změní, aby pocvičili jazyk. „Držíme se u televize za ruce a koukáme. Naposledy jsme spolu viděli Královu řeč, oscarový film. Ten se nám moc líbil,“ vzpomíná Padělková.
Společné chvíle si užívají také u jídla. Přestože Barbora zpočátku vařit neuměla, naučila se. „Dnes dělám lasagne, tiramisu, vypracovala jsem si svíčkovou, cokoli. Už vařím jak na běžícím páse. Není to pro mě žádná věda a baví mě to, dávám do jídla svou lásku k rodině,“ vysvětluje Padělková.
Pouto manželů zřejmě posílil uplynulý rok. Odloučení a o to větší touha být spolu. „Aleš jezdil za námi do Znojma, když bylo během letní přípravy volné odpoledne a v sobotu po zápase, když bývá volná neděle. Párkrát jsem přijela i já, když byla možnost, ale byl to náročný rok,“ líčí Barbora s její manžel souhlasně přikyvuje.
Během minulého roku prý měl Padělek nespočetněkrát splín, trápila ho deprese. „Je psychicky ubíjející si pořád jen telefonovat. Tak jsem si krátil čas s kamarády, což má své kouzlo, ale nejde to donekonečna. Už bych takhle pokračovat nechtěl. Začal jsem i meditovat, abych našel nějakou cestu. Hodně mi pomohla teta z Brtnice, naučila mě moc. Rozeznávat, co je kdy podstatné,“ uvažuje Padělek.
S hokejisty není normální život a podle Padělkové si to málokdo uvědomuje. „Trénujeme sedmkrát týdně a dvakrát třikrát týdně máme zápasy, každý jste jinde. Proto je pro mě obrovská posila, když vidím manželku s dcerami, jak mi v hledišti fandí, točí řehtačkami a volají: táto, dej góla! To je úžasný pocit,“ vyznává se Padělek. Občas je ale jeho žena nervozní. „Když ho sejmou u mantinelu leží tam a já nevím, co s ním je. V duchu si říkám: prosím, dej nějaké znamení, pohni třeba rukou, že jsi v pořádku,“ říká Padělková.
Manželé si teď užívají každé chvíle, kdy mohou být spolu. „Ideální dovolená? Modré moře, palmy, bílý písek a nikde nikdo, jenom my,“ zasní se Aleš Padělek. Rodina se dočká možná příští rok. „Byla jsem v Americe za bráchou, kde jsem v Miami plavala s delfíny. To mají naše holky slíbené. Ale letos se stěhujeme, takže to snad vyjde za rok,“ odhaduje Barbora Padělková.
