Pomaloval magistrát: zrušením opery udělají politici z Brna vesnici

Pomaloval fixou budovu magistrátu a na cele se údajně popral s policisty. Od soudu odešel s tříletou podmínkou.

„Kdyby dala policie soudu k dispozici záznam z kamerového systému, prokázala by se moje nevina. Naopak policisty by usvědčil z mého napadení,“ říká třiašedesátiletý Brit Albert Vickery, který v Brně žije třináct let.

Co si myslíte o výsledku soudu?

Jsem zklamaný. Jsem vinen za popsání zdi nové radnice. Ale to není zločin. Škoda nepřesáhla oněch pět tisíc korun. Mým cílem nebylo pouze poškodit fasádu radnice. Poukazoval jsem na problém. Zrušení opery vyžadovalo, aby se lidé naštvali. Proto ten nápis (zachraňte balet, zachraňte operu, naštvěte se). Můj názor na rozsudek je, že se jedná o slepý politický kalkul.

Co jste vlastně provedl?

Budovu jsem nezničil. Přesto soud rozhodl, že mám zaplatit sedm tisíc korun. Pět tisíc jsem zaplatil, ale je to absurdní. Nápis byl na jednom kousku fasády. Podle mě částka nemohla přesáhnout pět tisíc korun. Její vyčíslení absolutně neodpovídá realitě. Tedy pokud můj nápis neodstraňoval samotný Roman Onderka. Navíc mi to připadá opravdu směšné. Zajděte za roh a zeď té samé budovy je plná graffiti.

Proč je pro vás zachování opery tak důležité?

Je to součást nejvyšší kultury. Ta tvoří město. Navíc tam pracuje dost lidí, a to skvělých profesionálů. Nepočítaje studenty z JAMU. Co budou dělat a kde se uplatní? Půjdou do jiných měst nebo budou dělat pokladní v Tescu? Nic tu nezbude. Balet a opera je klasika. Politická reprezentace se pořád snaží, aby bylo Brno rovno Praze. Ale zrušením opery udělají z Brna vesnici!

Ale asi jste si nemyslel, že svým nápisem operu zachráníte. Nebo ano?

Ovšem že ne. Věděl jsem, že nějaký nápis nemůže změnit chování politiků. Ani to nebyl účel. Měl změnit přístup lidí. Když to všechno začalo, chodil jsem na všechny demonstrace, podepisoval všechny možné petice. Lidé v demonstračních průvodech mě udivovali. Průvod chvílemi působil spíš jako happening než jako akt nesouhlasu. Ptal jsem se a co teď a nikdo nic neříkal. Demonstrací jako by aktivita skončila. Ačkoli nebylo vidět žádné výsledky ze strany radních. Nechápal jsem.

Myslíte, že se Češi neumí dostatečně naštvat?

Ano. Nemohu nikoho soudit, ale připadá mi, že Češi se neumí a nechtějí doopravdy naštvat a prát se za svou věc. Neradi dávají najevo nesouhlas, nebo aspoň ne hlasitě. Možná je to i politickým režimem, který v Česku dlouho panoval. Aspoň si to myslím, že je to nějaký pozůstatek komunismu. Nemyslím to rozhodně jako výčitku. Spíš je to stigma, které ve střední generaci zůstalo.

Takže jste se kvůli opeře popral s policisty?

Kvůli popsání zdi radnice jsem skončil na policejní stanici na náměstí Svobody. Tam je ale jen zadržovací cela. Za dobu těch dvaceti hodin, co jsem tam byl, a byla to doba delší než je běžné, jsem nemohl na toaletu. Nedostal jídlo. První policista byl vstřícný. Mluvil i anglicky. Ten pak ale odešel. To, co se stalo potom, je pro mě nepochopitelné. Po více než šesti hodinách na cele došlo ke střetu. Kromě toho, že mi jeden policista hodil na zem naprosto bezdůvodně kabát, došlo i k fyzickému napadení. Samozřejmě jsem se ho ptal, proč to udělal. A ano, nazval jsem ho nacistickým prasetem. Bylo to opravdu směšné. Myslím tím chování policie. Asi deset minut na to mě odváděli z cely a mělo dojít k napadení policistky. Což je výmysl.

Veškerá svědectví jsou pouze ze strany policistů. Taková situace vás značně znevýhodňuje.

Na cele byla kamera. U soudu jsem na to poukazoval. Zhlédnutí jejího záznamu by zcela jistě dosvědčilo mou nevinu. Tedy i to, že policistku jsem neuhodil. Tedy určitě ne úmyslně. Člověk se ale brání, když do něj strkají. Bohužel vyjádření policie bylo, že kamera není záznamová, pouze přenáší aktuální dění z cely na služebnu. Byl jsem opravdu v úžasu. Byl jsem dvanáct hodin pod dohledem policejní kamery, ale z dění v cele není jediná minuta záznamu. Soudní proces by jistě probíhal jinak, kdyby se dal prohlédnout záznam. Byl jsem nařčen z napadení, ale napaden jsem byl já sám.

Proč jste si nevzal advokáta?

Původně jsem myslel, že to nebude ani nutné. A ani na něj nemám peníze. Zjišťoval jsem samozřejmě, kolik by mě advokátova pomoc stála. A bylo by to dost peněz. Jsem učitel. Nemám takové prostředky.

Jak dlouho žijete v Brně?

Třináct let. Předtím jsem učil ve Švýcarsku, v Turecku. Jsem tu šťastný. Mám rád Brno. I proto se mě tolik dotýká, co se tady děje. Nepřijde mi divné, že se jako cizinec zajímám o kulturu a problémy. Mám tu domov.

Vypozoroval jste za dobu, co jste v Česku, nějaké rozdíly mezi Čechy a Brity?

Ani ne. Všude jsou dobří i špatní lidé. Projel jsem hodně zemí a tady jsem skutečně šťastný. Česká povaha je přátelská. První známé jsem získal na akademické půdě. Bylo to snadné i díky tomu, že všichni mluvili anglicky. A to velmi dobře, musím poznamenat. Ale jak říkám, lidé jsou individuality, takže určitě i tady jsem se setkal s někým, s kým jsem měl konflikt. S národností to ale nemá co dělat. Na Čechy si nestěžuji.

Ale rozčílit se neumí.

Jak jsem říkal, je to pozůstatek komunistické historie. Lidé tady se museli spokojit s tím, jak to bylo. Prostě takhle to je a lepší to nebude. Neměli jinou možnost. Takže se nedá dnešním Čechům ani moc vyčítat, že když je nějaká situace, která je pro ně špatná, naloží s ní poměrně mírumilovně. Což bylo vidět i na protestu proti uzavření opery. Ten protest byl velmi pasivní. Což je vlastnost, která se už z podstaty k protestu nehodí.

Hodláte zůstat v Brně?

Ano. Chci dále pracovat na gymnáziu. Potěšila mě ohromná podpora studentů i profesorů. Nechtěl bych pracovat na jiné škole. Mám tu přátele. Hodně mezi studenty Biskupského gymnázia, kde pracuji. Vztahy mezi studenty navzájem jsou úžasné. Myslím, že i vztahy mezi studenty a profesory jsou přátelské a otevřené.

To zní jako sen, učit na Biskupském gymnáziu.

Je to individuální, samozřejmě. Myslím si, že vzhledem k atmosféře na téhle škole je to snazší. Díky učitelské profesi nezbohatnete. Ale práce na Biskupském gymnáziu mnoho učitelů naplňuje a je pro ně smysluplná. A i když jsem unavený a mám hodně práce, vím, že dělám něco dobrého.

Myslíte, že na tom má podíl i to, že je škola nábožensky orientována?

Nevím. Ne všichni studenti chodí do kostela a jsou věřící. Řekl bych, že je to velmi vyrovnané. Spíš myslím, že škola dobře funguje díky tomu, že studenti jsou otevření a chtějí se vzdělávat. Prostředí školy je velmi akademické. A to je skvělé. Ti mladí lidé mají tolik možností a dokážou se nadchnout! To je přesně to, co společnost potřebuje. Generaci, která bude mít pro svou věc zápal.